Zelená skvrna na satelitním snímku prozradila neznámý ekosystém v africkém kráteru
Foto: By Planet Labs - CC BY 4.0, Creative Commons
4 min
Máme zmapovanou celou planetu? Satelitní technologie nám sice umožňují nahlédnout prakticky kamkoliv na Zemi, realita je však překvapivě jiná. Ekolog a ochránce přírody Julian Bayliss dokázal pomocí družicových snímků identifikovat zcela neporušený ekosystém, o jehož existenci prakticky nikdo nevěděl.
Reklama
Záhadný zelený útvar uprostřed sopečného kráteru
Bayliss v roce 2012 studoval satelitní záběry severního Mosambiku, když si všiml podivného útvaru. Hora Lico se tyčila jako sopečný kužel s příkrými stěnami dosahujícími místy výšky 700 metrů. Uprostřed pánvovitého vnitřku kráteru však zářila tmavě zelená skvrna – deštný prales ukrytý v izolované kotlině.
Tento objev nebyl náhodný. Bayliss se specializuje na vyhledávání nedotčených oblastí pomocí satelitů, dronů a dalších moderních technologií. Předtím například objevil deštný prales na hoře Mabu v jižní Africe. Jeho metoda spočívá v systematickém prozkoumávání satelitních snímků a následném mapování těžko přístupných nebo dosud nezmapovaných lokalit.
Pět let příprav na expedici do neznáma
Uplynulo pět let, než Bayliss dokázal sestavit tým vědců, přírodovědců a výzkumníků pro expedici. Po příletu do Mosambiku začal tým komunikovat s místními komunitami žijícími u úpatí hory. Jejich svědectví bylo jednoznačné – pokud věděli, nikdo nikdy na vrchol hory Lico nevystoupil.
Pomocí satelitních map Bayliss naplánoval cestu. Nejprve po asfaltových silnicích, pak po prašných cestách až na vzdálenost šesti kilometrů od úpatí. Odtud pokračovali pěšky s dronem, aby mohli poprvé spatřit horu, kterou dosud znali pouze z ptačí perspektivy na satelitních snímcích.
Dramatický let dronu nad okraj kráteru
Sedmisetrová stěna kráteru představovala zásadní překážku. Jediná možnost, jak nahlédnout dovnitř, byl dron. Když přístroj překonal okraj kráteru, okamžitě ztratil vizuální kontakt. „Na ovladači se rozsvítily varovné kontrolky a já si myslel, že je to naposledy, co jsem dron viděl, a s ním i moje šance získat jakékoliv záběry pralesa uvnitř kráteru“, vzpomíná Bayliss.
Naštěstí se dron vrátil po své původní trase zpět. Při dalším pokusu už Bayliss přenášel obraz přímo do mobilního telefonu. Poprvé spatřil liány, popínavé rostliny a létající ptáky – první pohled na ztracený svět. Nadšený tým začal plánovat výstup.
Náročný výstup odhalil bohatství neznámých druhů
Následovalo mimořádně náročné stoupání. Tým nakonec dosáhl pralesa hemžícího se stopami zvířat, motýlů a ptáků. Vědci odhadují, že ve skutečnosti máme klasifikováno méně než čtvrtinu všech druhů na planetě. Baylissovi průzkumníci učinili řadu objevů:
- Nový druh motýla (Bayliss ho plánuje pojmenovat po hoře Lico)
- Neznámý druh obojživelníka
- Sladkovodního kraba
- Různé dosud nepopsané malé savce a plazy
Záhadné hliněné nádoby u pramene
Zvláštní nález čekal tým u pramene potoka – převrácené keramické nádoby. Pravděpodobně šlo o duchovní oběť od léčitele, která měla zajistit nepřetržitý tok vody do osad v nižších polohách. Nikdo si však nedokázal představit, jak se léčitel na toto místo dostal, když Baylissův tým musel použít specializované horolezecké vybavení k překonání svislých stěn kráteru.
„Při objevu hory Lico jsem pociťoval úžas a úctu“, popisuje Bayliss své pocity. Podobné nálezy podle něj nejsou tak vzácné, jak by se mohlo zdát – stačí přestat věřit, že už známe všechno.
Když místa na mapách neexistují
Zajímavý je i opačný případ. Skupina australských vědců se nedávno pokusila navštívit Písečný ostrov v Korálovém moři poblíž Nové Kaledonie. Zjistili však, že ostrov vůbec neexistuje. Objevil se na australských mapách omylem a později i na Google Earth před více než deseti lety – přestože tam ve skutečnosti nic není.
Mapa nebo satelitní snímek nám ukáže, co se na daném místě nachází, ale neprozradí, jak se tam dostat nebo jaké vlastnosti místo má. Když používáme satelitní navigaci v novém městě, můžeme pociťovat smutek, že už nikdy neobjevíme zajímavé místo náhodou při bloudění – vše se zdá mechanické.
Zapněte však stejný satelitní systém v hustém pralese a jste na tom sami. Technologie nám ukáže, co tam je, ale nikdy bychom neměli věřit, že svět už pro nás nechystá žádná překvapení. Příběh hory Lico to dokazuje nejlépe.
