Koulařka Helena Fibingerová stárne do krásy. Kam zmizela a co dnes dělá?

Poutala pozornost a musela zkousnout nevybíravé poznámky na svůj vzhled

Helena Fibingerová patřila k ženám, které nešlo přehlédnout. Když vstoupila do vrhačského kruhu, její mohutná postava a výrazně vypracované svaly vzbuzovaly respekt. Byla silná, ramenatá a měla tělo uzpůsobené disciplíně, v níž rozhodovala explozivní síla. Právě to ale mimo sportovní prostředí přitahovalo také nevybíravé poznámky.

Někteří lidé si z ní dokonce dělali legraci, že vypadá jako muž. Sama Fibingerová později přiznala, že ji takové řeči urážely. Její vzhled podle ní odpovídal tomu, čemu se dlouhá léta věnovala. A na tom nebylo nic nepochopitelného. Vrh koulí je silový sport, který vyžaduje nejen techniku, ale také mimořádně vyvinuté svalstvo.

Ostatně sama bývalá atletka v jednom rozhovoru pro Český rozhlas v červenci 2025 připomněla, že na koulařku měla ideální tělesné předpoklady.

Já nebyla tlustá, ale udělaná,

vysvětlila s nadhledem. V té době se soustředila především na výkony, nikoliv na to, zda její postava odpovídá představám okolí o ženskosti. Trénink zabíral značnou část dne a za výsledky stály roky tvrdé dřiny.

Její jméno dnes stále připomíná především halový světový rekord 22,50 metru, který vytvořila v roce 1977 a který zůstává nepřekonaný. Sportovní kariéra však měla i svou odvrácenou stránku. Vrcholový sport socialistického Československa byl prostředím, v němž se kromě tvrdého tréninku uplatňovaly také metody, o kterých se veřejnost mnoho nedozvídala.

Přečtěte si také

HOSPODSKÝ KVÍZ: Co o sobě (ne)víme? Otestujte své znalosti o lidském těle a zdraví

25. 10. 2026

Temná kapitola socialistického sportu

O podobě vrcholového sportu v sedmdesátých a osmdesátých letech se dodnes vedou diskuse. Po roce 1989 vyšly najevo informace o státem podporovaném dopingu, při němž vybraným reprezentantům podávali zakázané anabolické látky určení lékaři. Nešlo o pouhé pověsti o jednotlivých sportovcích, ale o doloženou součást tehdejšího systému. To ovšem neznamená, že lze automaticky podezírat každého, kdo v této době dosahoval mimořádných výsledků.

Kolem Heleny Fibingerové se objevily také určité otazníky. V roce 1985 měla po vítězství na halovém mistrovství Evropy v Aténách pozitivní nález související se zvýšenou hladinou testosteronu. Následné lékařské vyšetření však podle dobových zpráv odhalilo nezhoubný nádor produkující tento hormon. Fibingerová nebyla za nález potrestána a užívání dopingu dlouhodobě odmítá.

Trénink představoval pro Fibingerovou životní náplň po mnoho let. Sama později vzpomínala, že vrcholový sport znamenal obrovskou dřinu a po skončení kariéry cítila také úlevu. Najednou se před ní otevřel svět, v němž nemusela každý den podřizovat tělo výkonu. Mohla si vybrat jiné oblečení, věnovat se módě a postupně objevovat stránky života, na které dříve neměla čas ani prostor.

Po revoluci odložila sportovní dres a objevila nový svět

Na přelomu let 1988 a 1989 ukončila aktivní kariéru. Bylo jí kolem čtyřiceti let a místo dalších soustředění a závodů ji čekalo hledání nové profesní cesty. Přechod do civilního života pro ni přitom neznamenal, že by si chtěla dopřát dlouhý odpočinek. Právě naopak. Brzy zjistila, že potřebuje práci a nové cíle stejně jako dříve potřebovala trénink.

S manželem Jaroslavem Šmídem, který byl také jejím trenérem, se přestěhovala z Ostravy do Uherského Ostrohu na jižní Moravě. Zatímco on začal budovat malou pekárnu, Helena se dvěma společnicemi otevřela obchod s potravinami, aby bylo kde prodávat čerstvé pečivo. K podnikání přistoupila stejně jako ke sportu: s disciplínou, důrazem na výsledek a ochotou odpracovat téměř všechno, co bylo potřeba.

Začátky nebyly vůbec jednoduché. Několik let zvládala současně práci v obchodě a marketing pro českou atletiku. Tři dny v týdnu trávila od rána do večera v prodejně, na další dny odjížděla do Prahy a po návratu ji čekaly další povinnosti. Pomáhala také s provozem pekárny, uklízela a prala stovky utěrek používaných při výrobě. Život bývalé světové rekordmanky tak měl k pohodlnému životu sportovní celebrity daleko.

Postupně se však ukázalo, že její budoucnost leží právě v podnikání. Když se vztahy se společnicemi v obchodě zkomplikovaly, odešla z něj a soustředila se na pekárnu a marketingovou práci pro atletiku. Do rodinného podniku vstoupila majetkově a zůstala u něj i v dalších desetiletích. Z někdejší koulařky, která byla zvyklá bojovat o každý centimetr ve vrhačském kruhu, se stala podnikatelka, která musela řešit zaměstnance, výrobu, kvalitu i ekonomiku.

Přečtěte si také

Marie Terezie měla jeden velký stravovací zlozvyk. Zřejmě přispěl k její kulaté postavě

25. 10. 2026

Z teplákové soupravy do kostýmku

Právě po skončení kariéry se začala výrazně měnit také její vizáž. Fibingerová v rozhovoru pro Seznam Zprávy  přiznala, že ji móda vždy zajímala, ale během vrcholového sportu si ji nemohla tolik dopřávat. Po letech strávených v teplákových soupravách a sportovních dresech konečně objevila radost z elegantního oblečení.

Začala se zajímat o kosmetiku, líčení, kabelky a šátky, které dokážou proměnit i jednoduchý outfit. Její někdejší medailový pokoj se postupně změnil v šatnu a zlaté šperky či barevně sladěné kostýmky se staly součástí jejího současného stylu.

Fibingerová se ale ani po odchodu z vrcholového sportu nevzdala pohybu. Dodnes ráda běhá a v rozhovoru pro Aplausin.cz v březnu 2025 uvedla, že si někdy vyběhne i na deset kilometrů. Běh jí pomáhá udržovat kondici a zároveň představuje způsob, jak si pročistit hlavu. Změna postavy tedy nebyla jen důsledkem toho, že přestala vrhat koulí. Sama o sebe začala pečovat jinak a našla si pohyb, který jí vyhovuje i v pozdějším věku.

Dnes, v sedmasedmdesáti letech, působí na veřejnosti jako elegantní žena s upravenými vlasy, výrazným líčením a zálibou ve výraznějších doplňcích. Z někdejší mohutné atletky je dáma, která si na svém vzhledu dává záležet. Právě kontrast mezi sportovními fotografiemi z dob vrcholné kariéry a současnými snímky bývá pro čtenáře nejpřekvapivější.

Pekárna, atletika a práce, která ji nepustí

Kdo by čekal, že si po tolika letech náročné kariéry dopřeje klidné stáří, ten by se u Heleny Fibingerové zmýlil. Jako majitelka pekárny dohlíží na výrobu vánoček a dalšího pečiva, řeší logistiku a spoléhá na zkušené vedoucí a mistry. Pekárna v Uherském Ostrohu má podle dřívějších informací kolem třiceti zaměstnanců.

Vedle toho stále pracuje v marketingu Českého atletického svazu a pomáhá českým závodníkům. Její zkušenosti a kontakty mají hodnotu i po desetiletích od konce sportovní kariéry. V prosinci 2025 převzala společně s Imrichem Bugárem Cenu Emila Zátopka pro sportovní legendy. .

Helena Fibingerová tak dnes žije jinak než před čtyřiceti lety, ale jedna věc se nezměnila: potřeba být aktivní a mít před sebou úkol, který stojí za to splnit. Móda jí přinesla novou radost, podnikání nové povinnosti a atletika zůstala její celoživotní láskou.