Mobil jste dřív nepotřebovali. Dnes bez něj zvládne den jen 1 z 10 lidí
Foto: PeopleImages.com /Depositphotos
3 min
Pamatujete si, jak jste dřív chodili ven a domlouvali si schůzky bez telefonů? Skutečně to tak dříve fungovalo! Lidé si dokázali poradit a komunikace mezi nimi byla daleko lepší.
Reklama
Telefonní budka
Pamatujete si, jak se dříve telefonovalo? Když jste se chtěli s někým spojit, museli jste jít ven, najít telefonní budku, vhodit pár mincí a doufat, že bude volná a fungovat. Byla to doba, kdy mobilní telefony ještě neexistovaly a pevnou linku měl doma málokdo. Místo chatovacích aplikací jste stáli ve frontě na hovor, a i tak jste si to tehdy vlastně vůbec neuvědomovali.
Telefonní budky stály na frekventovaných místech, sídliště, úřady nebo náměstí. Některé děti si v nich šeptaly svoje první tajemství. Ozýval se typický zvuk padajících mincí. I přes všechny tyto nepohodlnosti, měly své podstatné kouzlo. Proto si mnoho z vás na ně rádo v dnešní době ještě vzpomene.
První republika
Telefonní budky se staly běžnou součástí českých měst už během první republiky. Historicky první se objevila v roce 1911 na Staroměstském náměstí v Praze, tedy zhruba 30 let po zavedení prvních telefonních linek. Postupně se rozmístily i do dalších částí města. Než se ale telefonování přes automaty stalo samozřejmostí, musely hovory zajišťovat spojené telefonní ústředny. První vznikly v Praze v roce 1882 a spojovaly například hovory mezi Prahou a Vídní. Spojovatelky postupně ustupovaly automatizaci, po první světové válce se ústředny modernizovaly.
Nástup mobilních telefonů
S nástupem mobilních telefonů však začal význam budek upadat. Poslední z nich byla odstraněna poté, co z ní nikdo dva roky nezavolal. Zhruba ve stejné době, vznikl i nečekaný fenomén, céčka. Původně šlo o módní plastové doplňky ve tvaru písmene C, které měly ladit s minisukněmi. Nápad se v roce 1966 neujal, ani když se v 70. letech pokusili výrobci z Jablonce céčka nabídnout jako závěsy do dveří. Až děti, které je objevily na skládce, z céček udělaly senzaci.
Nosily je jako ozdoby, hrály s nimi hry, sbíraly je podle barev a tvaru. Vzácnější kousky měly větší hodnotu, vznikla nepsaná dětská ekonomika, hrálo se o ně nebo dokonce i uplácelo. Speciální háčka nebo áčka měla ještě vyšší cenu. Po revoluci zájem o céčka upadl, konkurence jiných hraček a volnější trh udělaly své. Přesto se vyrábějí dodnes, ale jen v malém množství. A stejně jako s telefonními budkami, ti, kdo tu dobu zažili, na ni často s úsměvem velmi rádi vzpomínají.
