Mega El Niňo mohlo způsobit největší masové vymírání v historii naší planety
Foto: chrisroll / Depositphotos
4 min
Nejhorší masové vymírání druhů v historii Země mohlo být způsobeno přehnaně silným cyklem El Niño. S postupným zesilováním dopadů globálního oteplování není vyloučeno, že se problém znovu vrátí.
Reklama
V období permu – tedy zhruba před 300 až 250 miliony let byl život na naší planetě v rozpuku. Superkontinent Pangea byl obklopen bujnými lesy, kde se vedle obojživelníků a mračen hmyzu proháněli pro nás podivní plazi. V oceánech se tyčily masivní útesy, které poskytovaly domov nejrůznějším korýšům a měkkýšům, ale i kostnatým rybám a žralokům. Do určité míry šlo o ráj na Zemi – tedy až do doby, než na území dnešní Sibiře došlo k erupci obřích sopečných trhlin. Díky tomu se do atmosféry dostala vysoká koncentrace oxidu uhličitého. Tím však problémy teprve začaly.
Permské vymírání aneb Konec ráje na Zemi
Hlavním kamenem úrazu exploze sibiřských sopečných trhlin bylo, že k ní došlo v oblasti bohaté na ložiska uhlí. Během výbuchu se tak do ovzduší dostaly i pevné částice z těchto zdrojů. Tím byly odstartovány změnily, které v nadcházejících obdobích naprosto zásadně změnily vývoj života na Zemi.
Přesné určení průběhu meteorologických jevů, které se udály před stovkami milionů let, je dnes stále složité. Načasování permského vymírání bylo navíc v kontextu dosud známých informací stále poměrně zvláštní. Nejprve začali mizet suchozemští živočichové, a to ještě před největším vlnou oteplení tehdejšího klimatu, ti však byly záhy následovány mořskými druhy.
Vědcům k objevu pomohly zuby pravěkých úhořů
Nový výzkum prezentovaný v odborném časopise Science naznačuje, že k této klimatické změně vedlo přetížení atmosféry oxidem uhličitým, které na konci permu zahubilo až 90 % druhů na Zemi. Potvrzení těchto závěrů je pro současnou klimatologii naprosto zásadní. Umožňuje totiž tyto jevy provázat se známým meteorologickým cyklem El Niño. Je tak dost dobře možné, že za permské vymírání nese vinu mega verze tohoto atmosférického jevu, kterou vyvolaly právě erupce v severním Rusku. Pokud jsou závěry vědců správné, je pravděpodobné, že se naše planeta v budoucnu dostane do stejné situace, v jaké byla v pozdním permu. Autoři studie v práci tvrdí:
Jakmile se začneme posouvat za hranice, ve kterých jsme existovali stovky tisíc let, dostáváme se do neprobádaných vod.
Hlavní autor studie Yadong Sun v rámci svého výzkumu již řadu let shromažďuje databázi zubů úhořovitých permských tvorů zvaných konodonti. Ty totiž mohou prozradit cenné informace o teplotě oceánu v době, kdy byli tito živočichové ještě naživu.
Sílu El Niños není radno podceňovat
Z výzkumu vyplynulo, že v Panthalasse (dávném oceánu, který byl předchůdcem dnešního Pacifiku) byla jeho západní část zpočátku teplejší než východní. Gradient však postupně slábl, jak se klima na konci permu oteplovalo, a na východě se vytvořily vyšší teploty. K podobným jevům přitom dochází i dnes, právě při vzniku fenoménu El Niño. Teplo v atmosféře nakonec zahřálo Panthalassu až na zhruba 40 °C, což je pro většinu mořských živočichů teplota za hranicí přežití.
Vědci ve výše uvedené studii modelovali možné extrémní scénáře spojené s tímto jevem, přičemž zjistili, že na pevnině by tyto události zvýšily již tak rostoucí teploty způsobené oteplováním způsobeným oxidem uhličitým. Lesy a druhy, které jsou na nich závislé, by se potýkaly s problémy a odumíraly by jako první. Postupně bychom tak čelili stejné hrozbě jako živočichové na konci permu. Opět se tedy vracíme k otázce vlivu lidské činnosti na světové klima a k naší snaze usilovat o minimalizaci těchto dopadů, které se mohou dříve či později ukázat jako cesta do záhuby celé naší planety.
