Podceňujeme, kolik energie nás příprava Vánoc vlastně stojí
Foto: sebastiangauert / Depositphotos
3 min
Nejkrásnější svátky roku opět klepou na dveře, pro některé z nás to ovšem neznamená pouze radostné období kouzel, smíchu, pohádek a voňavého cukroví. Spíš to s sebou přináší stresující představy chaotických nákupů na poslední chvíli a uspěchaného vaření obligátní hostiny. Nikdy to nejde v klidu.
Reklama
Vnitřní slib, který pokaždé porušíme
Každý rok si dáváme předsevzetí, že s přípravou na Vánoce začneme příště dřív, nebudeme to hrotit a vyhradíme si zkrátka dostatek času a prostoru na všechny jednotlivé úkony. Dárky nebudeme nakupovat až těsně před svátky, kdy jsou supermarkety plné lidí a zároveň už postrádají zboží, které nutně potřebujeme na pečení. Nemluvě o vysokých cenách. Stromeček si pořídíme s předstihem, hostinu hezky rozplánujeme a přizveme si někoho na pomoc. Základem je rozdělit úkoly, pustit koledy a hlavně nevyšilovat…
Navzdory tomu mívá celá ta paráda každý rok neměnný scénář, ať se utěšujeme sebevíc. Prosinec s sebou přináší temné počasí, mlhu, vlhkost, depresi – vyvolává únavu a nechuť dělat cokoli jiného než si zalézt pod deku s hrnkem horkého jablíčka. Vánoce ale bohužel nepočkají, práce neubývá, naopak se povinnosti navršují na sebe a všechno se zase sesype ve stejný moment jako loni.
Proč to nikdy nevyjde…
Ne proto, že bychom byli neschopní nebo málo disciplinovaní, ale zkrátka kvůli tomu, že podceňujeme, kolik energie nás příprava Vánoc vlastně stojí. Naopak přeceňujeme vlastní síly a časové možnosti. Zapomínáme, že prosinec je už tak náročný sám o sobě, jak bylo naznačeno výše. Přitom nás televizní reklamy a nákupní letáky připravují na ten kolotoč prakticky už od konce října, když se loučíme s halloweenskými dekoracemi a musíme přijmout fakt, že Vánoce jsou tady…
Možná už samotná ta představa uvnitř nás něco brzdí a omezuje. Aniž bychom si to uvědomovali, spoustu věcí oddalujeme, necháváme na později, chceme to brát spíš jako příležitost užít si něco hezkého (zajdeme si na trhy, popijeme něco svařáku a pečení cukroví odložíme na další den), ale dožene nás to. Sžírá nás neviditelný stres kvůli očekávání dětí, partnera, širší rodiny i přátel a vlastní představa „dokonalých svátků“. Čím víc se všechno snažíme zvládnout správně, tím víc trpíme psychicky i fyzicky. Pak býváme podráždění kvůli každé maličkosti.
Tiché přiznání po svátcích
Těšíme se, až to konečně budeme mít za sebou, budeme si moct sednout s nohama nahoře, koukat na Popelku a vědět, že do další štědrovečerní pohromy zbývá celý rok. Opět si dovolíme doufat, že příště to proběhne jinak, lépe a více v klidu, ačkoli víme, že se pravděpodobně nic nezmění. Ale možná to tak má prostě být. Možná že určitý chaos k Vánocům patří a vysněný klid přijde až v momentě, kdy ho přestaneme vyhlížet a plánovat. Neprahněte tolik po dokonalosti, jen abyste rodině vytvořili bezchybné vzpomínky. Víc než perfektně nazdobený strom a luxusně zabalené dárky všichni okolo vás ocení, když budete usměvaví a v pohodě.
