Můj brácha má prima bráchu: Legenda české komedie, která nestárne

Hlavním hrdinou, ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát, není dospívající Honza, ale jeho mladší bratr Martin, kterému nikdo neřekne jinak než Prcek. V podání Romana Čady (pro kterého to byla jeho životní role) je Martin ztělesněním dětské přímočarosti a organizačního talentu. Zatímco jeho starší bratr Honza (Jan Hrušínský) lítá v problémech, honí se na motorkách a absolutně si neví rady se vztahy, Prcek funguje jako neoficiální rodinný diplomat a „dohazovač“.

Právě postava Martina dodává filmu ten správný švih. Je to on, kdo tahá za nitky, kdo se snaží usmířit rozhádané milence a kdo s humorem glosuje svět dospělých, který mu občas přijde naprosto nelogický. Jeho hlášky a upřímná snaha pomoci bratrovi jsou motorem celého příběhu.

Láska mezi motokrosem a žárlivostí

Zápletka je v jádru prostá, ale velmi účinná. Honza se zamiluje do Zuzany, kterou si zahrála nezapomenutelná Libuše Šafránková. Šafránková zde opět potvrdila svůj status tehdejšího miláčka národa – její Zuzana je chytrá, krásná, ale také patřičně hrdá. Jejich vztah však prochází krizí, a to hlavně kvůli Honzově vášni pro motokros a jeho občasné nedospělosti.

Film skvěle zachycuje atmosféru tehdejší doby skrze sportovní prostředí. Motokros nebyl jen kulisou, ale symbolem určité svobody, adrenalinu a tehdejšího „machismu“. Honza se snaží prosadit na trati, ale v osobním životě neustále chybuje. Tady nastupuje na scénu Prcek, který se rozhodne, že nenechá bratrovo štěstí náhodě.

Rodinný mikrokosmos v podání hereckých legend

To, co dělá tento film nesmrtelným, nejsou jen hlavní mladí hrdinové, ale především obsazení rodičů. Vladimír Menšík a Slávka Budínová jako manželé Pavelkovi předvádějí herecký koncert. Menšík v roli otce je přesně takový, jakého bychom čekali – lehce cholerický, ale v jádru dobrák, který se snaží udržet rodinu pohromadě, i když mu synové občas přerůstají přes hlavu. Jeho interakce se Slávkou Budínovou, která hraje starostlivou, ale ráznou matku, jsou plné humoru a uvěřitelných každodenních situací.

Nesmíme zapomenout ani na druhou stranu barikády – Zuzaniny rodiče v podání Zdeňka Řehoře a Blaženy Holišové. Střet těchto dvou rodinných světů, kdy na jedné straně stojí „uvolnění“ Pavelkovi a na druhé o něco upjatější rodiče Zuzany, vytváří řadu komických situací, které vyvrcholí legendárními scénami, jako je společná večeře nebo zásnuby.

Proč nás to baví i po padesáti letech?

Můj brácha má prima bráchu není jen obyčejná komedie. Je to snímek o dospívání, o tom, jak těžké je přiznat chybu, a o tom, že rodina je víc než jen lidé, se kterými sdílíte byt. Film má neuvěřitelně pozitivní energii, která ani po dekádách nevyprchala. Velkou zásluhu na tom má i hudba Jiřího Bažanta a Jiřího Maláska, která dokonale podtrhuje letní, lehce melancholickou, ale přesto radostnou atmosféru.

Zajímavostí je, že film měl takový úspěch, že se o pár let později dočkal pokračování s názvem Brácha za všechny peníze (1979). I když jsou druhá pokračování často jen slabým odvarem originálu, v tomto případě se podařilo udržet laťku poměrně vysoko, i když kouzlo „prvního setkání“ s Prckem a jeho rodinou zůstalo nepřekonáno.

Film jako dobový dokument

Když se na film díváme dnes, slouží nám i jako zajímavý náhled do života v polovině 70. let. Vidíme tehdejší módu (ty ikonické zvonáče!), interiéry bytů, vozový park na silnicích a celkový životní styl. Přestože je film produktem své doby, jeho témata jsou univerzální. Žárlivost, snaha zapůsobit na opačné pohlaví a sourozenecké pošťuchování jsou věci, které se nemění, ať už se píše rok 1975 nebo 2024.

Film se vyhnul politickému mentorování, což byl v té době malý zázrak. Místo toho nabídl divákům únik do světa, kde největším problémem je rozbitá motorka nebo jedna nevydařená schůzka. Právě tato lidskost a civilnost jsou důvody, proč se k příběhu Honzy, Zuzany a hlavně vynalézavého Martina rádi vracíme při každé televizní repríze.

Film Můj brácha má prima bráchu (1975) můžete vidět v úterý 21. dubna v 18:00 na Nova Cinema.