- Mírumilovný král Karel - ano nebo ne?
- Důkazy svědčí proti všeobecné představě
- 1. První válečné zkušenosti získal již v mládí
- 2. Po celý život se aktivně zapojoval do bitev i menších ozbrojených konfliktů
- 3. Zúčastnil se mnohých turnajů, než ho jeden málem stál život
- 4. Zažil mnohá dobrodružství a jen zázrakem unikl smrti
Karel IV. byl bojovník v pravém slova smyslu. Nebyl jen pragmatický politik
Foto: DesignRage / Shutterstock
4 min
Mírumilovný panovník upřednostňující politiku před válkou - na kolik je tento obraz přetrvávající do současnosti pravdivý a na kolik byl jen účelově vytvořený samotným Karlem? Důkazy nasvědčují o Karlově bojové a dobrodružné povaze.
Reklama
Obsah článku
Mírumilovný král Karel - ano nebo ne?
Karel IV. je do teď vnímaný jako moudrý, mírumilovný a zbožný panovník, který upřednostňoval řešení konfliktů diplomatickou cestou. Některé aspekty jeho odkazu však stále zůstávají poněkud sporné. V jeho osobnosti se mísily dva rozdílné charakterové rysy - byl to bezchybný moudrý, zbožný člověk a čestný rytíř, ale zároveň chladný a pragmatický kalkulátor, který byl schopen pro prosazení svých cílů jednat i za hranicemi morálky.
Svůj obraz vladaře jako nekonfliktního diplomata, podpořený řadou uměleckých a vědeckých projektů vytvořených již za jeho vlády, totiž z velké části záměrně vytvořil sám Karel.
Kvůli Karlu IV. nechali v celém okolí uřezat prasatům uši a ocásky a v Praze bylo lacino aneb První…
Důkazy svědčí proti všeobecné představě
Ve skutečnosti tedy Karel nebyl natolik mírumilovný vladař, jak vnímáme z jeho odkazu. Zde je několik důkazů svědčících o tom, že byl Karel IV. také statečným středověkým rytířem, neohroženým válečníkem i dobrodruhem:
1. První válečné zkušenosti získal již v mládí
Už v roce 1331, kdy mu bylo pouhých 15 let, získal v Itálii po boku svého otce Jana Lucemburského své první válečné zkušenosti. O dva roky později v toskánské Lucce, kde měl za cíl upevnit svoji moc, založil na obranu města pevnost Montecarlo, čili Karlova hora. Sám se účastnil bojů o vlastnictví Tyrolska, ve kterém vládl od roku 1336.
2. Po celý život se aktivně zapojoval do bitev i menších ozbrojených konfliktů
Jednou z nejvýznamnějších a nejbolestivějších bitev Karlova života byla bitva u Kresčaku, která se odehrála 26. 8. 1346 v severní Francii. Střetla se zde francouzská armáda s anglickou armádou. Karel IV., tehdy už císař Svaté říše římské, se jí zúčastnil po boku svého slepého otce Jana, který zde padl. Angličané vyhráli doslova na plné čáře, prohra pro Francouze, za něž bojoval i Karel, byla zdrcující. Historikové odhadují, že se bitvy zúčastnilo okolo 30 000 vojáků a okolo 10 000 (především francouzských) jich padlo.
Karlovým dlouholetým sokem byl císař Ludvík IV. Bavor, se kterým sváděl až do jeho smrti v roce 1347 mnohé bitvy, mimo jiné i o říšskou korunu.
Prakticky celý život se neohroženě zúčastňoval různých vojenských tažení, kdykoliv to bylo nutné. Překážkou mu nebyl ani vysoký věk - na sklonku svého života v roce 1374, kdy mu bylo téměř 60 let, vedl své vojsko do Braniborska, které zdárně dobyl.
3. Zúčastnil se mnohých turnajů, než ho jeden málem stál život
Karel se rád účastnil rytířských klání. Protože se ale tato násilná zábava nelíbila církvi a zvláště papežovi, který mu hrozil, že jej nepodpoří v úsilí stát se císařem, soupeřil zde od jisté doby tajně.
V roce 1350 Karel na několik měsíců ochrnul – v zahraničí byla příčina připisována otravě, v Čechách byl důvod na Karlův popud ututlán. Dnes se spekuluje o následcích vážného zranění při rytířském turnaji, kterého se zúčastnil tajně pod jiným jménem. Studie Karlových ostatků odhalily zlomeniny dolní čelisti, a deformovanou krční páteř v důsledku těžkého tvrdého úderu a pádu z koně. Karel přežil jen zázrakem, pravděpodobně díky, na svou dobu velmi precizně provedenému, chirurgickému zákroku. Zranění českého krále trvale poznamenalo – byl shrbený a měl omezenou hybnost hlavy, zároveň musela silně utrpět jeho rytířská hrdost.
4. Zažil mnohá dobrodružství a jen zázrakem unikl smrti
Mnohokrát šlo Karlovi o život a to nejen při ozbrojených střetech. Už v jeho patnácti letech se ho v Itálii pokusili otrávit, vyvázl jen díky půstu, jeho družina však takové štěstí neměla.
Po korunovaci římskoněmeckým králem v roce 1346 v Bonnu se musel Karel vydat zpět do Čech v převleku za panoše. Na cestě přes nepřátelské území svého úhlavního soka císaře Ludvíka Bavora mu hrozilo zajetí.
Další dobrodružství zažil v Pise v roce 1355 při korunovační cestě do Říma, kde na něj byl spáchán neúspěšný pokus o atentát. V sídle, kde s manželkou pobýval, vypukl v noci požár, královský pár naštěstí unikl.
Pokud vás zaujal dobrodružný život Karla IV., přečtěte si knižní sérii V tajných službách otce vlasti od Jana Bauera.
