Zázrak v Antarktidě: Shackleton zachránil celou posádku z ledového pekla, i když přišli o loď
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
Cesta Královské transantarktické expedice pod jeho vedením byla skutečně neuvěřitelná. Dokázal se dostat z téměř beznadějné situace, kdy se expedice v Antarktidě změnila v boj o přežití. A dokázal, že se všichni muži z jeho posádky vrátili domů živí a v pořádku.
Reklama
Ernest Henry Shackleton se narodil 15. února 1874 v hrabství Kildare v Irsku. Jeho otec byl lékař. Rodina patřila ke střední třídě a chtěla splnit synovo přání – studovat medicínu. Situace se změnila poté, co katastrofální neúroda brambor způsobila hladomor. Pro Ernesta to znamenalo, že se s otcem přestěhoval na předměstí Londýna a místo lékařského vzdělání nastoupil do služeb obchodní společnosti. Ta převážela především ledek z chilského Valparaísa do Spojeného království. Zažil opravdu tvrdý život námořníka, ale drsná služba na moři ho nezlomila. Po pěti letech dosáhl ambiciózní mladík důstojnické hodnosti a ve 24 letech byl zařazen do britského královského námořnictva. Jako kapitán velel několika lodím.
Výprava na lodi Discovery
V roce 1901 byl Shackleton vybrán, aby se zúčastnil antarktické expedice vedené britským námořním důstojníkem Robertem Falconem Scottem na lodi Discovery. Spolu se Scottem a jedním dalším člověkem se Shackleton vydal na cestu k jižnímu pólu v nesmírně obtížných podmínkách a dostal se k pólu blíž než kdokoli předtím. Shackleton vážně onemocněl a musel se vrátit domů, ale získal cenné zkušenosti.
Výprava na lodi Nimrod
Po návratu do Británie se Shackleton nějaký čas živil jako novinář a poté byl zvolen tajemníkem Skotské královské geografické společnosti. V roce 1906 neúspěšně kandidoval do parlamentu v Dundee. V roce 1908 se vrátil do Antarktidy jako vedoucí vlastní expedice na lodi Nimrod. Během expedice jeho tým vystoupil na horu Erebus, učinil mnoho významných vědeckých objevů a vytvořil rekord, když se ještě více přiblížil k jižnímu pólu než dříve. Po návratu do Británie byl Shackleton povýšen do rytířského stavu.
Výprava na lodi Endurance
V roce 1911 dosáhl jižního pólu norský badatel Roald Amundsen a po něm Robert Falcon Scott, který zemřel na zpáteční cestě. V roce 1914 se Shackleton vydal na svou třetí cestu do Antarktidy s lodí Endurance a plánoval přejít Antarktidu přes jižní pól. Počátkem roku 1915 loď Endurance uvízla v ledu a o deset měsíců později se potopila. Shackletonova posádka již loď opustila a přežívala na plovoucím ledu. V dubnu 1916 se vydali na cestu ve třech malých člunech a nakonec dosáhli Sloního ostrova. S pěti členy posádky se Shackleton vydal hledat pomoc. Na malém člunu šest mužů 16 dní překonávalo 1 300 km dlouhý oceán, aby se dostali k Jižní Georgii, a poté putovali přes ostrov k velrybářské stanici. Zbývající muži z lodi Endurance byli zachráněni v srpnu 1916. Ani jeden člen výpravy nezemřel. V roce 1919 vyšla Shackletonova zpráva o expedici Endurance s názvem „Jih“.
Lidé obydlí Antarktidu stejně jako v minulosti dinosauři a obří tučňáci. Místní klima se blíží tomu…
Čtvrtá výprava byla poslední
Námaha a strádání během celé poslední výpravy se na Ernestu podepsaly. Jeho zdraví si vybralo svou daň. Nechtěl odpočívat a začal pít více, než tělo polárníka sneslo. Vláda Spojeného království mu po příjezdu domů nabídla několik vojenských a diplomatických úkolů, ale v žádném z nich se neosvědčil. Rozhodl se proto podniknout další expedici do Antarktidy. Tvrdil, že bude jeho poslední. Netušil, jaká prorocká slova pronesl. Skutečně byla poslední.
V roce 1922 se na ni vydal. Během zastávky v Rio de Janeiru dostal infarkt, ale odmítl se nechat vyšetřit a pokračoval v cestě. Když ho loď následně dopravila do Jižní Georgie, necítil se dobře, jeho tělo bylo na pokraji zhroucení. Polárník záměrně ignoroval svůj špatný zdravotní stav a pil ještě více. Jeho tělo už to nevydrželo. Pátého ledna 1922 utrpěl další masivní infarkt, z něhož se už nikdy nezotavil. Je pohřben na ostrově Jižní Georgie, na místě, které ho lákalo celý život.
