Od přírody málo plodná rasa: Správný manžel sežene muže své neplodné ženě, aby přežili
Foto: Bain News Service, publisher / Public domain, Wikimedia commons
3 min
Když misionář Egede hovořil o tom, že bůh trestá zlé lidi, prohlásil jeden Eskymák, že on sám je také jedním z těch, kdo trestají zlo: zabil prý tři staré baby, které byly čarodějnicemi.
Reklama
Týž rozdíl v názoru na dobro se uplatňuje také, pokud jde o přikázání „Nesesmilníš“ – psali jsme podrobně v našem článku Grónské pojetí hříchu Nesesmilníš: Svobodné matky zde řeší jen kněží, Eskymačky však nejraději smilní s obhroublými Evropany.
Eskymák klade výš přikázání, v němž se praví, že máme plodit a množit se. Má totiž k tomuto názoru rozhodný důvod, poněvadž jeho rasa je od přírody málo plodná, popisuje v kapitole Morálka své knihy ŽIVOT ESKYMÁKŮ norský polární badatel, vědec a diplomat Fridtjof Nansen.
Poznámka autora: Pojem Eskymák byl v době napsání knihy – vydána roku 1891 – naprosto běžným, autor ani nikdo jiný neznal současný výraz Inuit.
Podobně, jako mnoha jiným národům, bylo i Eskymákům tuze divné, že muž, mající více žen než jednu, není vysoce hodnocen. U nich stoupala vážnost mužů s počtem žen, a z tohoto důvodu pokládali starozákonní patriarchy za rozumnější, než jsme my. Je to ostatně názor, který bychom našli také u našich vlastních předků v dávných historických dobách.
Vašim ženám neslouží monogamie ke cti
Když Pavel Egede (1708-1789, dánsko-norský teolog, misionář a učenec, který se zabýval především luteránskou misií mezi Kalaallity v Grónsku) jednou káral Eskymáky pro jejich polygamní sklony, chválil jeden z nich náramně svou ženu pro její „dobrou vlastnost, že mu nikdy nezazlívá, když miluje cizí ženy“. Egede řekl, že „ženy v naší zemi nesnesou, aby jejich muž měl rád cizí ženy; vyhnaly by ho ze dveří. Eskymák však na to namítl: ´Vašim ženám neslouží ke cti, že chtějí mít své muže jen pro sebe a nad nimi panovat; u nás by jim to bylo vytýkáno.´“
Praktičnost přináší potomstvo
V tomto směru soudí Eskymáci méně idealisticky a mnohem praktičtěji než my, konstatuje Nansen. Vidíme-li příklad, jak mění ženy nebo jak zacházejí s neplodnými ženami, zdají se nám jejich mravy poněkud volné; směřují však hlavně k tomu, aby přinesly potomstvo. A uvážíme-li, jak velkou důležitost tato stránka pro ně má, budeme snad o nich soudit poněkud mírněji, snaží se vysvětlit eskymácký přístup Fridtjof Nansen.
Správný manžel sežene plodného muže své neplodné ženě
Nerodí-li Eskymákova žena děti, nebylo dosaženo hlavního cíle Eskymákova manželství, a proto mu připadá zcela přirozené, aby se pokusil tomu odpomoci. Když jeden mladý muž, vypráví Nansen, jehož žena neměla děti, kdysi nabídl Nielsi Egedovi liščí kůži za to, že mu buď pomůže sám, nebo přikáže některému ze svých námořníků, aby tak učinil, byl velmi překvapen, že se Egede mohl tak rozzlobit. Namítl: „Vždyť to není žádná hanba, ona je vdaná a mohla by dostat některého z tvých ženatých námořníků.“
Cit pro mravnost ve dne
Že i ženatí Eskymáci v jádru mají náš tzv. cit pro mravnost, zdá se mj. vysvítat z toho, že se ve svém denním životě chovají velmi slušně a pravidelně nezavdávají příčinu k pohoršení. V tomto poznání jsou jistě všichni cestovatelé zajedno, snaží se napravit reputaci Eskymáků polárník, spisovatel a vědec Fridtjof Nansen, který o těchto lidech věděl zdaleka nejvíc.
