Kam se hrabe Praha. Bezkonkurenčně nejpředraženější destinace leží na Moravě a turistu tam nepotkáte
Foto: Miroslav Hlavko / Shutterstock
4 min
Beskydské Pustevny se staly nejdražším turistickým místem v celém Česku. Ceny za jídlo a parkování zde často převyšují i náklady v centru hlavního města. Kvůli vysokým částkám se areál mimo špičku vyprazdňuje a ztrácí svou tradiční atmosféru.
Reklama
Praha se dlouhodobě potýká s pověstí drahého města. Zatímco ale v metropoli existuje konkurence a možnost volby, na vrcholu beskydských Pusteven se návštěvník ocitá v izolovaném mikrosvětě. Zdejší cenovky v restauracích a na parkovištích už dávno překonaly standardy luxusních pražských čtvrtí.
Moravské pohoří nabízí nádherné výhledy, ale za každý krok na tomto hřebeni se tvrdě platí. Mnoho lidí je v šoku hned po příjezdu pod kopec, kde je čekají taxy za odstavení vozu srovnatelné s parkováním v historických centrech evropských metropolí.
Pocit, že jste vstoupili do prostoru vyhrazeného pro horních deset tisíc, umocňují i částky za jízdu lanovkou. Ta se pro vícečlennou skupinu stává položkou, která zásadně nabourá denní rozpočet ještě předtím, než si kdokoli stačí objednat první jídlo.
Polévka za cenu hlavního chodu
Gastronomický zážitek na Pustevnách začíná prostudováním jídelního lístku, který připomíná spíše ceník exkluzivního hotelu v Alpách. Za obyčejný vývar nebo tradiční kyselici zde zaplatíte částku, za kterou se v údolí pod Beskydami v klidu naobědváte i s dezertem.
Provozovatelé se často hájí náročnou logistikou a horským terénem, ale hosté vidí především propastný rozdíl mezi kvalitou servisu a požadovanou sumou. Jídlo je nejčastějším terčem kritiky, protože neodpovídá představě o lidové moravské pohostinnosti.
Pokud se rozhodnete pro hlavní chod a přidáte k němu nápoje, účet v chatě Libušín nebo Maměnka vás může nepříjemně zaskočit. Ceny piva a limonád jsou nastaveny tak vysoko, že se mnoho turistů raději napije z vlastních zásob v batohu.
Tento trend vede k tomu, že restaurace navštěvuje stále méně lidí, což nutí podnikatele k dalšímu zdražování, aby pokryli náklady. Vzniká tak spirála, která odrazuje i ty nejvěrnější návštěvníky z blízkého okolí, kteří raději volí sousední vrcholy s rozumnějšími podmínkami.
Mrtvá sezóna odhaluje prázdnotu
Jakmile skončí hlavní turistický nápor nebo nastane všední den s horším počasím, Pustevny se mění v opuštěnou kulisu. Obří investice do moderních staveb a stezek se v tyto chvíle zdají být nevyužité, protože vysoké ceny odradily stálou klientelu.
Místo, které by mělo žít celoročně díky své unikátní architektuře, zeje prázdnotou. Turisté, kteří dříve jezdili na hory za čerstvým vzduchem a klidem, se dnes raději vyhnou lokalitě, kde za každou maličkost zaplatí několikanásobek běžné ceny.
V jarních a podzimních měsících jsou stánky zavřené a areál působí až velmi tiše. V Praze proudí davy lidí po celý rok, ale Pustevny jsou závislé na jednorázových návštěvnících, kteří se po zaplacení mastného účtu už většinou nevrátí.
Komercializace ničí odkaz lidové architektury
Drahota na Pustevnách je o to smutnější, že se týká míst s hlubokou historií a kulturním významem. Objekty navržené Dušanem Jurkovičem byly původně postaveny pro širokou veřejnost a milovníky hor.
Dnes se ale zdá, že se z nich staly exkluzivní kluby, kam má přístup jen ten, kdo vůbec neřeší stav svého bankovního účtu. Tento posun od lidové tradice k tvrdé komerci vnímají místní obyvatelé velmi citlivě a mnozí z nich na své oblíbené místo zanevřeli.
Moderní atrakce jako Stezka Valaška sice lákají nové typy návštěvníků, ale zároveň přispívají k celkovému zdražování lokality. Tradiční turistiky s batohem a mapou ubylo, protože areál cílí na jinou cílovou skupinu.
Problémem zůstává fakt, že i tyto nové atrakce jsou cenově nastaveny na hranu únosnosti pro běžnou českou rodinu. Výsledkem je prostředí, kde se historické dědictví stává pouze drahým pozadím pro moderní byznys, který nerespektuje původní ducha hor.
