V kolika letech by měl Čech začít spořit, aby mohl prožít důstojné stáří. Číslo překvapilo i odborníky
Foto: Andrii Yalanskyi / Shutterstock
3 min
Mnoho Čechů odkládá finanční přípravu na podzim života až na dobu, kdy pociťují první známky stárnutí. Aktuální ekonomické modely však ukazují, že pro zachování životního standardu je nutné začít mnohem dříve.
Reklama
Ideální věk pro zahájení přípravy na stáří je podle odborníků kolem pětadvacátého roku života. V tomto období lidé obvykle vstupují na pracovní trh a získávají své první pravidelné příjmy. Pokud mladý člověk začne odkládat i menší částky hned od první výplaty, dává svým penězům dostatek času na to, aby se díky složenému úročení začaly samy mnohatisícně množit.
Číslo dvacet pět je tím bodem, který v posledních letech překvapuje i zkušené ekonomy. Dříve se totiž za bezpečný věk považovala až hranice kolem čtyřicítky. Demografické změny a inflace však tuto hranici posunuly výrazně níže. Člověk, který začne po škole, nemusí svůj rozpočet drasticky omezovat. Stačí mu disciplína a vytrvalost.
Čas v tomto případě pracuje jako motor, který bez velkého úsilí vytvoří dostatečný finanční zásobu pro pozdější léta. Pokud tento brzký start promeškáte, budete muset v budoucnu vynaložit mnohem větší úsilí na dohnání ztráty. Rozdíl mezi zahájením spoření ve dvaceti a ve čtyřiceti letech je v konečném výsledku propastný.
Důstojný život v penzi vyžaduje miliony
Představa o tom co znamená prožít stáří důstojně se v posledních letech výrazně proměnila. Již nejde pouze o zaplacení nájmu a nákup základních potravin. Moderní senior chce být aktivní, cestovat nebo si dopřát kvalitnější zdravotní péči, která není vždy plně hrazena ze zdravotního pojištění.
Podle aktuálních propočtů by měl mít průměrný Čech při odchodu do důchodu naspořeno alespoň dva a půl milionu korun, aby si udržel svůj dosavadní životní standard a nebyl závislý pouze na státu.
Státní důchod v České republice sice stále tvoří solidní základ, ale jeho reálná hodnota v poměru k průměrné mzdě bude v příštích desetiletích pravděpodobně klesat. To je skutečnost, kterou potvrzují demografické modely ukazující na stárnutí populace.
Dvacetileté zpoždění
Statistiky ukazují, že průměrný obyvatel Česka se začíná vážně zajímat o své zajištění na stáří až kolem dvaačtyřicátého roku života. V tomto věku už má většina lidí rodiny a řeší hypotéky, což výrazně omezuje jejich schopnost odkládat větší sumy stranou.
Odborníky tato propast mezi doporučením a realitou znepokojuje, protože dohnat ztracený čas po čtyřicítce je nesmírně drahé. Člověk musí měsíčně investovat až pětinásobek toho, co by mu stačilo v mládí.
Pozdní začátek je často spojen s psychologickou bariérou, kdy se lidé ve dvaceti cítí příliš mladí na řešení stáří a ve třiceti jsou příliš zaneprázdnění přítomností. Zlom přichází až s prvními šedivými vlasy nebo při pohledu na životní úroveň svých rodičů v penzi.
