Inuitský porod: 50 lidí, porodní bába hvízdá rodičce do lůna, potírá jí břicho šlachami a řve: Pojď honem, manžel běhá sem tam
Foto: Henry Wood Elliott / Public domain, Wikimedia commons
5 min
„Porod probíhá ve velkém obytném domě. Všichni jeho obyvatelé, často i pět desítek lidí, se zdržují uvnitř až do okamžiku, kdy vlastní porod začne a objeví se hlavička plodu.“
Reklama
Když rodička pocítí porodní bolesti, přivolá se několik starších žen, které při porodu pomáhají. Hlavní pomocnice se posadí za ženu na pryčnu a pomáhá jí, zejména mačkáním břicha, porod urychlit. Ani rodička, ani její pomocnice nesmí mít vlasy svázané jako obvykle do uzlu, ale musí je mít rozpuštěné, citujeme jako v dalších našich článcích ze zajímavé knihy Grónské mýty a pověsti grónského polárního badatele a antropologa Knuda Rasmussena.
Kočárek, plenky ani klasické kojení v Arktidě neexistuje. Dosud nepřekonaný víceúčelový vynález pro…
Počátek a konec života Inuitů je opředen bezpočtem důležitých předpisů a obřadů, které je nutno přesně dodržovat, aby byly odvráceny nástrahy lidí i nadpřirozených sil. Dnes vám přiblížíme striktně daná pravidla inuitského porodu.
Všechno z domu
Jak píše Raasmussen, všechny předměty denní potřeby, které se v domě nacházejí, zejména kožešiny, ať úplně nové, nebo používané jako podložky a přikrývky, se musí vynést ven, a to za každého počasí. Když porod proběhne normálně a dítě se narodí živé, mohou se všechny vynesené věci přinést zase zpět do domu. Přijde-li však dítě na svět mrtvé nebo zemře hned po porodu, musí věci po tři dny zůstat venku, nepřikryté a vystavené nepohodě.
Přivolávání plodu
Porodní bába se snaží pomocí své výmluvnosti rodičku rozptýlit, aby zapomněla na porodní bolesti. Když se zdá, že porod bude delší než obvykle, musí porodní bába začít plod přivolávat rychlými hvizdy do klínu rodičky. Musí hvízdat pořád, i když to zřejmě nepomáhá. Když se porod stále protahuje, musí být přivoláno dítě, chlapeček nebo děvčátko, které se narodilo rychle, detailně popisuje grónský badatel ve své knize.
Šlachy, maso a tuk na břicho
Pak bába vezme kousky šlach, potře jimi břicho rodičky a podá je rychle narozenému dítěti. Zatímco bába stále přivolává plod, musí dítě co nejrychleji vyběhnout z domu a položit šlachy na zídku u vchodu do domu. Po šlachách se použijí kousky masa a pak kousky tuku. Tyto předměty se neustále otírají o břicho rodičky a co nejrychleji se vynášejí z domu na stejné místo jako šlachy.
Podle Rasmussena přitom porodní bába pronáší zaříkadla, která jsou známa jen jí. Kousky šlach mají záhadným, lidem nepochopitelným způsobem pomoci vyprostit dítě z matčina břicha, zatímco kousky masa a tuku je mají prostě přilákat. Používají se v krátkých intervalech opakovaně a všechny prohlubně a výstupky u vchodu do domu bývají plná vnadidla.
Manžel kmitá, bába hvízdá a volá
Pokud tato opatření nejsou účinná, smí porodní bába přivolat manžela rodičky. Ten musí potom po celou dobu porodu vybíhat z domu a zase do něj vbíhat a přinutit tak své očekávané dítě, aby ho následovalo. Zatímco otec běhá co nejrychleji sem a tam, musí porodní bába na dítě neustále hvízdat, a přitom volá do ženina lůna: „Pojď honem, pospěš si, poběž za tatínkem, ať se tvá maminka zbytečně netrápí. Celý dům tě s napětím očekává!“
Tlaky na břicho
Porodní bába napomáhá zaříkadlům tím, že tlačí rodičce na břicho a zavede ruce k plodu. Stačí, když to dělá dostatečně dlouho a plod z matčina břicha vyjde – živý, či mrtvý.
Měsíc po porodu zůstávaly Eskymačky s dítětem v odděleném iglú, „jen“ pečovaly o dítě a odpočívaly.…
Už přichází a všichni ven!
Jakmile začnou opravdové stahy, musí se všichni obyvatelé domu připravit k rychlému odchodu, a když se ukáže hlavička, je povinností porodní báby vykřiknout: „Už přichází! Už přichází! Už přichází!“
V tu chvíli musí všichni vyběhnout z domu a často nastane takový zmatek, že se lidé ve vchodu do sebe zaklíní a nemůžou ani ven, ani dovnitř. Tento útěk před porodem se děje pro případ, že by se dítě narodilo mrtvé. V takovém případě by se totiž všichni obyvatelé domu ocitli v jedné místnosti s mrtvým. Tomu se musí za každou cenu vyhnout každý, kdo není blízkým příbuzným mrtvého.
Když porod proběhne normálně a dítě žije, vrátí se všichni obyvatelé zase do domu. Narodí-li se však dítě mrtvé, musí se mrtvolka nejprve vynést.
Tři dny po porodu tabu pro rodičku
Rodička nesmí tři dny po porodu jíst s ostatními ze společné mísy; musí mít vlastní misku na maso, kterou nepoužívá nikdo jiný. Nesmí si sama nabírat vodu z nádrže; nabírají ji ostatní a také jí přidržují misku u úst, dozvídáme se z autentického vyprávění polárníka Knuda Rasmussena díky jeho knize Grónské mýty a pověsti, které zdatně přeložili do češtiny Viola a Zdeněk Lyčkovi.
