Překrvené předloktí, vystlané tváře, vysoký cholesterol a další tělesné vychytávky Eskymáků k přežití arktického mrazu
Foto: Nasjonalbiblioteketfrom Norway / Creative commons, CC-BY, https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/legalcode.cs
5 min
Všichni lidé odpovídají na chlad svalovým chvěním nebo aktivním pohybem, čímž vytvářejí teplo. Zdá se však, že některé populace snášejí chlad lépe než ostatní. Koncem 50. a během 60. let 20. století byly prozkoumány reakce na chlad, zvláště na mírný chlad, u rozmanitých lidských skupin.
Reklama
Vědci přitom postupovali tak, že studovali vzájemný vztah mezi látkovou výměnou a teplotou kůže, přičemž zjistili, že každá ze zkoumaných skupin se s mírným nočním chladem vyrovnává po svém, a to na první pohled dosti odlišně, ačkoli při pozorném srovnání výsledků se ukázalo, že v podstatě existují jen dva základní typy přizpůsobení.
Přizpůsobení typu 1 - zrychlení
U prvního typu se s přibýváním chladu přímo úměrně zvyšovala látková výměna a s ní i tvorba tělního tepla. Rozmanité varianty tohoto přizpůsobení byly popsány u arktických Indiánů, nepřizpůsobených bělochů, vysokohorských Kečuů z Peru a u Eskymáků.
Přizpůsobení typu 2 - zpomalení
U druhého typu se s klesající teplotou ovzduší snižovala látková výměna a spolu s ní teplota lidského těla. Takto nezvykle, ale s ohledem ke ztrátě tělního tepla neobyčejně ekonomicky, odpovídali na mrazivé noci australští domorodci z centrální pouště v Austrálii, Alakalufové z Ohňové země a Kungové z polopouště Kalahari, ačkoli u posledních se uvažuje o podkožním tuku (zejména u žen) jako o významné izolační vrstvě.
Arktický chlad a podobný vzhled
Vedle mírného chladu existuje ještě arktický chlad – a k němu jsou nesporně nejlépe přizpůsobeni Eskymáci, arktičtí Indiáni a někteří asijští lovci. Všichni jsou si svým vzhledem velmi podobní. Aby ztráty tělního tepla byly co nejnižší, nabyli malé a zavalité postavy s dlouhým trupem a krátkými končetinami. Také jejich tvář je přizpůsobena chladnému počasí. Tukem vystlané tváře, zejména očnice, úzké oční štěrbiny vybavené mongolskou řasou, neobyčejně složitá stavba dutiny nosní a celkově snížený nosní profil – to vše jsou znaky dobrého přizpůsobení se silnému chladu.
Preadaptace - převzato od předků
Z několika jedinečných studií, které se objevily v šedesátých letech, však vyplynulo, že arktické podnebí bylo zřejmě pro člověka příliš drsné. Člověk nikdy nebyl schopen na ně odpovědět zvláštními adaptacemi, spíše zde využil už dávno „hotové“ preadaptace, vybudované jeho předky v mírnějších zeměpásech.
Funkční přizpůsobení mrazu
Přitom zvláštní úlohu při tvorbě odpovědi na mráz hrály spíše funkční adaptace, podepřené technologickými úpravami a kulturními prostředky. A právě Eskymáci nám mohou posloužit jako čítankový příklad. Jejich oděv je dokonale chránil před prochlazením nebo dokonce zmrznutím. Jejich původní domovy – iglú - měly tropické mikroklima.
Vychytaná strava k přežití
A jejich původní strava, bohatá na tuk a živočišné bílkoviny, leč chudá na cukry, jim zvyšovala hladinu cholesterolu a dovolovala vytvářet více tělesného tepla a vyšší průtok krve cévami v předloktí, když byly během lovu vystaveny mrazu či ponořeny do chladné vody.
Specifický metabolismus tuků a bílkovin
Jak jsme již psali v článku Pojídači syrového masa v polárních oblastech (video): Jak získávají nezbytný vitamín C a proč netrpí kurdějemi a infarktem, je velmi zajímavým fenoménem přizpůsobení Inuitů na potravu bohatou na tuk a bílkoviny. Tučná inuitská strava by pro Evropana představovala účinný způsob, jak si rychle opatřit některou z civilizačních chorob (infarkt myokardu, ateroskleróza atd.). U Inuitů se ovšem žádné z těchto onemocnění nevyskytuje, popsala přírodovědkyně Zuzana Schierová na webu Přírodovědci.cz.
Tým vědců vedený Rasmusem Nielsenem se zabýval studiem genetických rozdílů domorodých Inuitů, Evropanů a domorodých Číňanů. Vědci odhalili, že u Inuitů se vyskytují alely (konkrétní varianta určitého genu, která je uložena na konkrétním chromozomu – pozn. aut.), které mají souvislost s nižší produkcí mastných kyselin v těle a také se pravděpodobně podílí i na snižování hladiny cholesterolu. Tyto alely se nacházely pouze u 3 % testovaných Evropanů. Objevují se i kritické názory na tuto studii, které především poukazují na to, že tyto geny se nepodílí pouze na hospodaření s tukem v těle, ale i na dalších biochemických dějích, uzavírá Schierová na webu Přírodovědci.cz.
Postupné přizpůsobení
Zdá se tedy, že schopnost odolávat chladu vůbec je odvozena z postupného přizpůsobení (vývojové adaptace) během života jedince – jak např. u novofoundlandských rybářů, kteří jsou stejně životaschopní a činorodí v mrazivém podnebí jako domorodci obývající pouště, tak i u samotných Eskymáků, kteří ani po dlouhodobém pobytu v mírném podnebí neztratili nic ze své otužilosti.
