Eva Holubová sdílela staré rodinné fotografie. Byla štíhlá jako proutek
Foto: Next Foto
3 min
Eva Holubová patří k herečkám, které nelze přehlédnout. Má výrazný hlas, nezaměnitelný způsob humoru a ve filmu dokáže být během několika vteřin komická, dojemná i protivná tak, že jí to divák uvěří. Její cesta k herectví ale nebyla tak přímočará, jak by se dnes mohlo zdát
Reklama
Narodila se v Praze v roce 1959 a už během gymnázia se začala motat kolem divadla. Dostala se mimo jiné k legendárnímu Divadlu Sklep, kde se potkávala s lidmi, kteří později výrazně ovlivnili českou kulturu. Právě tam se také ukázalo, že před publikem rozhodně netrpí trémou.
Nápověda od české spisovatelky
Po maturitě ale nebylo vůbec jisté, že se z ní stane profesionální herečka. Nějaký čas pracovala jako učitelka v mateřské škole a později v Jedličkově ústavu. Na práci s dětmi přitom vzpomínala s láskou. Vadilo jí hlavně tehdejší obrovské množství dětí ve třídách, kvůli kterému podle ní nebylo možné dělat s nimi všechno, co by chtěla.
V té době navíc ještě sama úplně nevěděla, kam její život směřuje. Podle vlastních vzpomínek se po určitou dobu jen tak potulovala po hospodách a měla pocit, že je k ničemu. Jednoho dne šla kolem hrobu Boženy Němcové, kde přemýšlela, co si vlastně počne. Kousek odtud si všimla inzerátu, že Jedličkův ústav hledá pracovní sílu.
Vzala to jako odpověď od Boženy Němcové.
Na DAMU až na potřetí
Nakonec ale přece jen zvítězilo herectví. Na DAMU se Holubová dostala až na třetí pokus a nastoupila v roce 1981. Studovala v silném ročníku, v němž byli například Karel Roden nebo Ivana Chýlková. Po škole prošla několika menšími a alternativními scénami a vystupovala také na Divadelních poutích na Střeleckém ostrově.
První výraznější filmové příležitosti přišly postupně. Objevila se v Pražské pětce, Času sluhů nebo ve filmu Kouř. V devadesátých letech už její tvář začali diváci vídat mnohem častěji. Přišli Knoflíkáři, Pelíšky a později Pupendo. Současně se prosadila také na divadle, mimo jiné v Divadle Na zábradlí, kde působila několik let.
Rodinné album jako vzpomínka na nejkrásnější období
Velkou životní změnou pro Evu Holubovou bylo mateřství. Děti si přála už od mládí, ale přišly až ve chvíli, kdy jí bylo 34 let. A nebylo to jedno dítě, ale rovnou dvojčata, dcera Karolína a syn Adam, které má s výtvarníkem Miroslavem Zdeňkem. Na fotografiích z té doby je tak herečka zachycená v úplně jiné roli než na jevišti a před kamerou – jako nastávající maminka, která se těší na dvě děti najednou. Později o mateřství mluvila jako o jednom ze svých největších životních přání.
Její cesta přitom nebyla bez komplikací. Holubová později otevřeně mluvila o depresích, které ji provázely už od mládí, a také o období, kdy problémy řešila alkoholem. Tohle období jejího života se často vrací v článcích o ní, přestože zdaleka nevystihuje celou její kariéru ani osobnost.
Důležité je, že se z něj dokázala dostat. Sama později zdůrazňovala, že rozhodnutí něco změnit musí člověk udělat především sám za sebe. Po léčbě se vrátila k práci, rodině i veřejnému životu a postupně přibyly další výrazné role i ocenění. Za film Ene Bene získala Českého lva a za Účastníky zájezdu cenu za nejlepší ženský herecký výkon na festivalu Tribeca v New Yorku
Dnes si českou kinematografii bez Evy Holubové neumíme představit. Režiséři pro ni mají stále práci a její jméno ve filmových titulcích je zárukou, že snímek bude stát za zhlédnutí.
