Českem se šíří hřib štíhlotřenný. Je sice jedlý, ale vytlačuje původní druhy hub
Foto: shutterstock
3 min
Borové lesy se v posledních letech plní neobvyklým hřibem s nápadně dlouhou nohou. Zatímco někteří houbaři slaví nové úlovky, odborníci varují před vytlačováním původních druhů.
Reklama
Vejdete do borového lesa a místo klasických hříbků nebo klouzků potkáte desítky, možná stovky téměř identických hub s nápadně protáhlými nohami. V posledních deseti letech se s nimi setkává stále více českých houbařů. Aureoboletus projectellus, v češtině zvaný hřib štíhlotřenný nebo „Američan“, je severoamerický druh hřibu, který se v posledních letech šíří také v Evropě a byl zaznamenán i v České republice.
Tento druh pochází ze Severní Ameriky a v evropských lesích se objevil teprve nedávno. Právě tempo jeho šíření překvapuje i zkušené mykology. Zatímco ještě před deseti lety šlo o vzácný nález, dnes se v některých oblastech stává dominantní houbou borových porostů.
Mykologové upozorňují, že masivní výskyt jediného druhu může narušit křehkou rovnováhu lesního ekosystému. Hřib štíhlotřenný vytváří mykorhizu s borovicemi, stejně jako ji vytvářejí naše původní druhy, například hřib borový nebo některé klouzky. Otázkou zůstává, zda nově příchozí houba dokáže původní druhy vytlačit z jejich přirozených stanovišť.
Záměna, která může skončit v košíku
Méně zkušení houbaři ho přitom často ani nerozeznají. Jeho vzhled totiž snadno splývá s jinými, známějšími druhy.
„Hřib štíhlotřenný už byl u nás nalezen několikrát. Většinou si ho houbaři pletou s jinými druhy, nejčastěji si ho zaměňují za hřib hnědý nebo nějaké druhy suchohřibů,“ vysvětluje mykoložka Tereza Tejklová.
Klíčovým poznávacím znakem je neobvykle protáhlá a štíhlá noha, často delší než průměr klobouku. Povrch třeně pokrývají podélné rýhy, které tvoří jemnou síťku a mají stejnou barvu jako klobouk. Ten se pohybuje v odstínech od červenohnědé po skořicovou. Průměr klobouku se může vyšplhat až na dvacet centimetrů, což z něj činí skutečně výrazný nález.
Na rozdíl od klasických českých hříbů má dužina mírně nakyslou až ovocnou chuť a po tepelné úpravě si zachovává příjemnou křupavost. Právě tyto vlastnosti ocení gurmáni, kteří hřib štíhlotřenný rádi marinují nebo přidávají do omáček.
Invaze, nebo obohacení?
Houbařská komunita se dělí na dva tábory. Zatímco jedni oceňují nový jedlý druh a experimentují s jeho přípravou, druzí vidí v jeho expanzi varování.
Podobné scénáře už Evropa zažila u jiných introdukovaných druhů, ať už šlo o rostliny, nebo živočichy. Rychlé šíření nepůvodního organismu často signalizuje narušení přirozené konkurence, což může mít dlouhodobé dopady na biodiverzitu. Mykologové proto sledují vývoj s napětím a shromažďují data o výskytu hřibu štíhlotřenného napříč regiony.
