Čím se liší infračervená varná deska od indukce a jaké jsou její praktické výhody
Foto: Mikolaevna / Shutterstock
více než 5 min
Černá hladká plocha, žádný plamen a žádné rozpálené kovové plotýnky. Na první pohled ji od moderní indukce téměř nerozeznáte. Přesto funguje jinak a právě v jedné věci může překvapit i majitele starších hrnců, které by na indukci postavit nemohli.
Reklama
Na pohled je skoro k nerozeznání
Kuchyňské spotřebiče se v posledních letech změnily k nepoznání. Zmizely klasické kovové plotýnky, plynové hořáky ustupují elegantním černým plochám a na pracovní desce často najdeme jen několik kruhů a dotykové ovládání. Jenže dvě na pohled téměř stejné varné desky mohou uvnitř pracovat na úplně odlišném principu.
Jednou z moderních variant je indukce, která pomocí elektromagnetického pole zahřívá přímo dno vhodného hrnce. Druhou je infračervená neboli sálavá deska, u níž je pod sklokeramickým povrchem umístěno elektrické topné těleso. To se rozpálí a předává teplo přes sklokeramiku do nádoby nad ním. U některých modelů se používá odporové topné těleso, u jiných například halogenový prvek. Při vyšším výkonu může topná zóna dokonce červeně žhnout.
Právě proto je označení „infračervená“ trochu tajemné. Neznamená, že hrnec začne být ohříván nějakým neviditelným kouzlem. Jde o sálavý přenos tepla, tedy princip příbuzný klasickým elektrickým plotýnkám. Rozdíl je především v konstrukci a v tom, že moderní infračervené modely využívají hladkou sklokeramickou plochu místo klasické kovové spirály.
Starou plotýnku připomíná víc, než by se zdálo
Pro člověka, který celý život vařil na klasické elektrické desce, může být infračervená varianta vlastně poměrně snadno pochopitelná. Také zde vzniká teplo v samotném topném prvku a potom putuje do nádoby. Jen už není potřeba používat kovovou spirálu nebo těžkou litinovou plotýnku.
Elektrická energie nejprve zahřeje topné těleso pod sklem, to předá energii sklokeramice a od ní se zahřeje dno hrnce. Proto také trvá změna výkonu o něco déle než u indukce. Když výkon snížíte, rozpálené topné těleso a sklo ještě určitou dobu zůstávají horké. To je vlastnost, na kterou je potřeba myslet při vaření i po jeho skončení.
Právě v tom se infračervená deska zásadně liší od indukce. U indukce vzniká teplo přímo v nádobě, zatímco sálavá deska musí teplo nejprve vytvořit pod sklem a teprve potom ho předat vzhůru. Indukce proto zpravidla rychleji reaguje na změnu nastavení a rychleji přivádí nádobu k varu.
Konečně nemusíte řešit, jestli se na ni hodí váš hrnec
Majitelé indukce znají jednoduchý domácí test. Vezmete magnet a přiložíte ho ke dnu hrnce. Když se přichytí, nádoba je pro indukci vhodná. Pokud ne, máte problém. Indukční varná deska totiž potřebuje nádobí s vhodným feromagnetickým dnem. Hrnce z některých druhů hliníku, skla nebo keramiky proto bez speciálního řešení fungovat nebudou.
U infračerveného vaření tato podmínka odpadá. Protože deska pracuje se sálavým teplem, není závislá na magnetických vlastnostech nádoby. V praxi tak můžete využít mnohem širší škálu nádobí. Podle konkrétního modelu a doporučení výrobce lze použít například nerez, litinu, hliník nebo keramické nádobí. Nejdůležitější bývá rovné dno, které dobře dosedá na varnou zónu.
A to není úplně malá výhoda. Při přechodu na indukci může člověk zjistit, že oblíbená pánev po babičce, keramický hrnec nebo některé starší nádobí najednou nefungují. U infračervené desky podobná výměna kuchyňské výbavy většinou není nutná.
Rychlá, tichá a bez plamene
Infračervené desky mají ještě jednu vlastnost, která osloví každého, kdo nechce doma plyn. Vaření probíhá bez otevřeného plamene a bez plynového hořáku. Topná zóna však samozřejmě zůstává velmi horká, takže z hlediska bezpečnosti je nutné počítat s horkým povrchem i po vypnutí. Některé moderní modely proto nabízejí například indikaci zbytkového tepla, dětskou pojistku, časovač nebo ochranu proti přehřátí.
Výhodou je také hladký povrch, který se uklízí podstatně jednodušeji než klasická elektrická plotýnka. Nemusíte rozebírat kovové části ani čistit prostor kolem topné spirály. Jen je potřeba počkat, až sklo dostatečně vychladne. Na horkou sklokeramiku se čistidla ani hadr nehodí.
Právě jednoduchost je jedním z důvodů, proč se infračervené desky objevují také jako menší přenosné vařiče. Hodit se mohou na chalupu, do menší kuchyně, kanceláře nebo jako další varná zóna, když máte na sporáku právě několik hrnců najednou. Některé modely mají jednu plotýnku, jiné dvě nebo více zón.
Tady ale přichází háček: není to úspornější zázrak
Kolem slova „infračervené“ může snadno vzniknout dojem, že jde o nějakou úplně novou technologii, která automaticky spotřebuje méně elektřiny. Tak jednoduché to není.
Infračervená deska patří do stejné širší rodiny odporového elektrického ohřevu jako klasické sálavé sklokeramické varné desky. Ve srovnání s indukcí proto obvykle nepřináší lepší energetickou účinnost. Indukce ohřívá nádobu přímo a podle dostupných srovnání přenáší energii do nádoby účinněji než sálavé elektrické desky.
Její smysl tedy není v tom, aby byla super úsporná. Spíš nabízí jiný kompromis. Získáte moderní hladkou elektrickou desku, nemusíte používat plyn a zároveň nemusíte předělat celou kuchyňskou výbavu hrnců a pánví.
Co na ní připravíte
Prakticky stejné pokrmy jako na jiné elektrické desce. Voda se ohřívá, maso se opéká, omáčka se vaří, zelenina dusí a palačinky se smaží. Rozdíl člověk pocítí spíš v chování desky než v samotném jídle.
Protože infračervená plocha předává teplo do dna nádoby, hodí se pro vaření, smažení i dlouhé pomalé dušení. Při vysokém výkonu může být velmi rychlá, ale ve srovnání s indukcí bude náběh i reakce na změnu nastavení obvykle pomalejší.
Zajímavá je také práce s nízkými teplotami. Jakmile jednou pochopíte, že po snížení výkonu zůstává sklo i topné těleso nějakou dobu rozpálené, můžete zbytkové teplo využívat například k dokončení pokrmu nebo udržování jídla v teple. Právě zbytkové teplo je přirozenou součástí fungování sálavých varných desek.
Pro koho může být infračervená deska zajímavá?
Především pro člověka, který chce modernější kuchyň, ale nechce řešit výměnu nádobí, které dnes není nejlevnější. To je její největší praktická výhoda. Funguje bez plamene, má hladký povrch a většinou nabízí jednoduché dotykové ovládání. Přitom se chová podobně jako elektrický sporák, na který byli lidé zvyklí po desetiletí.
Naopak tomu, kdo hledá co nejrychlejší ohřev a velmi přesné okamžité změny teploty, bude pravděpodobně více vyhovovat indukce. A kdo má rád klasický způsob vaření na plameni, může dál zůstat u plynu. V době, kdy se kuchyňské spotřebiče předhánějí v chytrých funkcích, aplikacích a nejrůznějších vychytávkách, může totiž někdy nejvíc potěšit něco mnohem obyčejnějšího: zapnete, položíte hrnec a vaříte.
