Duchovní Abélard a jeho studentka Heloise aneb Nejvášnivější středověká milostná aféra
Foto: Charles Durupt - Galerie Michel Descours / Creative commons, CC-BY-SA
4 min
Slavný filozof a duchovní Peter Abélard se zamiloval do své mladé studentky Heloisy. City k ní prohluboval během výuky, která postupně přerostla ve vášnivý románek. Heloisa otěhotněla, což vyvolalo hněv jejího strýce, jež nechal Abélarda jako pomstu krutě vykastrovat. Oba milenci se nakonec stáhli do klášterního ústraní – Heloisa do jednoho a Abélard do druhého. Jejich příběh překonal tragičností a hloubku dokonce i osud Romea a Julie.
Reklama
V roce 2017 vydalo nakladatelství Argo do češtiny přeložené Dopisy dvou milenců (Milostná korespondence 12. století), které z latinských originálů vybrala, okomentovala a přeložila Jana Daňhelová. Soubor obsahuje 116 středověkých milostných dopisů, pocházejících pravděpodobně z 12. století. Texty jsou plné vášně a citového zaujetí. Dosud „není sice zcela jasné, kdo byl jejich autorem, ani zda jde o reálnou milostnou korespondenci či o fiktivní výtvor, ale někteří badatelé se domnívají, že by se mohlo jednat o původní korespondenci mezi Abélardem a Heloisou. Spor o autorství probíhá dodnes,“ uvedlo Argo. „V každém případě máme v českém překladu vynikající literární dílo, které patří k pokladům tzv. renesance 12. století,“ dodává nakladatelství.
Tento příběh představuje složitou síť osobních vztahů, intelektuálních ambicí a dobových konvencí, jež formovaly osudy jeho hlavních protagonistů. Heloisa a Abélard zůstávají ikonami středověkého intelektuálního a romantického idealismu, jejichž příběh odhaluje nejen hloubku jejich vzájemné lásky, ale i tragické následky společenských omezení a osobních rozhodnutí.
Co se stalo
Příběh Heloisy a Abélarda se odehrává ve středověké Paříži a představuje mimořádný příklad lásky, intelektu a tragédie. Heloisa (asi 1095-1164), narozená do aristokratického rodu, byla v době setkání s Abélardem (1079-1142) známa jako mimořádně inteligentní a vzdělaná žena. Její vzdělání započalo v klášteře v Argenteuil a pokračovalo v Paříži pod dohledem jejího strýce Cannona Fulberta, kanovníka v chrámu Notre Dame.
Abélard, (francouzsky Pierre Abélard), v té době sedmatřicetiletý, byl na vrcholu filozofické kariéry a jeho přednášky byly v Paříži velmi oblíbené. Přestože se dosud věnoval pouze své kariéře, setkání s Heloisou ho hluboce zasáhlo. Nabídl Fulbertovi své služby jako učitel, což mu umožnilo být Heloise blíže. Jejich vztah se rychle prohluboval, a to i přes snahu jej utajit před Fulbertem.
Vztah Heloisy a Abélarda byl plný intelektuálních i romantických momentů. Heloisa byla pro Abélarda nejen milenkou, ale i intelektuálním partnerem. Jejich vzájemná korespondence ukazuje hloubku jejich emocí i myšlenek. Abélardova láska k Heloise však vedla k zanedbávání jeho profesních povinností, a nakonec byl jejich vztah odhalen.
Po odhalení vztahu a narození syna Astrolába se Abélard rozhodl pro sňatek, aby legalizoval jejich vztah. Heloisa však byla proti, obávajíc se negativního dopadu na Abélardovu kariéru a nechtějíc být překážkou v jeho práci. Přesto byla ochotná obětovat svou reputaci – a před veřejností být cizoložnicí - pro zachování jejich vztahu. Tento krok znamenal velký zlom v jejich životech.
Grónská manželství: Eskymáci se laskali jinak než líbáním a uchazečka o vdovce mazaně velebila jeho…
Manželství Heloisy a Abélarda bylo provázeno tajností a strachem z odhalení. Heloisa se dokonce na čas vrátila do kláštera v Argenteuil, což v Fulbertovi vyvolalo podezření, že Abélard se chce svých závazků zbavit. Fulbertův hněv a touha po pomstě vyústily v brutální útok: „Zaslepený kanovníkův hněv a touha po pomstě vyústily v tragický čin – jeho muži vtrhli jedné noci do Abélardovy komnaty, kde Abélarda krutým způsobem zbavili mužství. Tato událost vyvolala v Paříži obrovský skandál, neboť kastrace byla považována za trest určený cizoložníkům či sexuálním deviantům, a pro Abélardovu další intelektuální a pedagogickou činnost měla dalekosáhlé důsledky…“
Konec, ale ne lásky
Peter se nakonec rozhodl stát se mnichem, aby odčinil své hříchy, a požádal o totéž Helloise. Jejich příběh zde měl skončit, ale nikdy se tak nestalo. Ve skutečnosti to, co jejich legendární lásku odlišovalo od ostatních, byla jejich láska a touha, která nikdy neskončila, i když se už nikdy neviděli.
Ačkoli si zakázali vzájemné objetí, dál si vyznávali lásku formou dopisů, které přežily několik staletí a našly si cestu do světa. V stovky let později jejich příběh dojal Josefinu Bonaparte, Napoleonovu první manželku, natolik, že nařídila, aby ostatky obou milenců byly pohřbeny společně na pařížském hřbitově Pereilakis. Ačkoli se nejedná o pohádku se šťastným koncem, byla to opravdová vášeň, která překonala čas i místo, a dokazuje nám, opravdová láska a oddanost vydrží i ty nejdrsnější podmínky.
