Kublaj-chán byl vládcem největší říše světa. Po jeho smrti se rozpadla. Co pokazil?

Tradičně byli všichni lidé za Velkou zdí barbaři - jen částečně lidé. Někdy však byli vetřelci časem přijati do čínské rodiny. Jedním z nich byl Kublaj-chán. Vnuk mocného Čingis-chána, kterému se podařilo rozšířit mongolskou říši do nevídaných rozměrů. Jak se mu to podařilo? A proč už neexistuje?

Dobytí Číny

Když mocný Čingis-chán v roce 1227 zemřel, zanechal za sebou říši sahající od Pacifiku až po Evropu. Jeho vnuk Kublaj se rozhodl dílo dokončit a začal tím, že se vydal na jih, aby zaútočil na čínskou dynastii Sung. Ve 13. století nikdo nevěděl, jak je svět velký, takže pro Mongoly nebylo tak nemyslitelné vyrazit z pastvin s představou, že si ho celý podmaní. Kublaj byl navíc zkušeným válečníkem, který se umění boje učil již od útlého dětství, jak připomíná National Geographic. Čína však byla sjednocenou říší s přestávkami již více než 1 000 let. Co si tedy vládci dynastie Sung mysleli o Kublajových ambicích?

"Pro Sungy bylo naprosto nepředstavitelné, že by Mongolové mohli ovládnout celou Čínu," říká John Man, autor Kublaj-chánova životopisu. "Bylo by to, co já vím, jako kdyby Piktové ovládli Římskou říši nebo Siouxové v Severní Americe celou Kanadu a Spojené státy - nepředstavitelné. Takže když se to skutečně stalo, byl to katastrofální šok."

Dětský císař spáchal sebevraždu. Stejně tak mnoho loajálních úředníků a jejich rodin.

Číňané si za staletí zvykli považovat se za světovou civilizaci a nyní byla tato civilizace vydána na milost a nemilost lidem, které považovali za barbary.

Ovládnutí barbary

"Barbaři jsou ti lidé, kteří nejsou Číňané - divoši, kteří se pohybují mezi člověkem a nějakou šelmou," říká historička Xun Zhou. Poukazuje na to, že znepokojení z barbarů nebo cizích ďáblů je zakořeněno v čínském písemnictví. Část znaku, který se pro ně používá, je znakem používaným pro zvířata.

Přečtěte si také

Jak ve starověku holili barbary: Arzen a hašené vápno. Neznali prudce jedovaté účinky

5. 12. 2022

"Tito lidé vypadali jinak. A tato odlišnost naznačovala problém," říká Xun Zhou. "Pro Čínu je to tak, že vlastně neví, jak by na tyto lidi měla reagovat." K mongolským radovánkám patřily zápasy, kvašené kobylí mléko a hrdelní zpěv, kdy zpěvák zpívá akordy místo jednotlivých tónů. To vše se velmi lišilo od jihočínské elity, která nosila nádherné hedvábí, obdivovala se poezii a chodila na výstavy umění. Neválčili, platili si armády, které za ně bojovaly.

Jako trójská válka

Kublaj čelil obrovské přesile. Dynastie Sung byla "monumentální kulturou" se 70 miliony lidí, říká Man, a vojensky byla desetkrát až stokrát silnější. Mongolové museli být chytří. Jedna z velkých bitev se odehrála u Xiangyangu, města s neproniknutelnými hradbami, které dominovalo řece Han, přítoku Jang-c'-ťiang. "Stala se z toho taková mini Trója," říká Man. "Obléhání trvalo pět let.

Číňané nemohli prorazit ven, Mongolové nemohli proniknout dovnitř. Nakonec se Kublaj rozhodl využít obrovské katapulty, které křesťané používali během křížových výprav. Povolal dva perské inženýry, kteří sestrojili obdobu těžkého dělostřelectva - katapult, který dokázal vrhnout 100 kg kamene na vzdálenost 200-300 m.

Po několika výstřelech, aby se zjistil dostřel, strhl mohutnou věž v oblaku prachu. Dobytí města umožnilo mongolským válečníkům přístup do jižní Číny, kterou obsadili. Kublaj ve skutečnosti ovládl celou dnešní Čínu. Jün-nan na jihozápadě hraničící s Vietnamem a Barmou, Sin-ťiang rozprostírající se ve střední Asii a samozřejmě Tibet. Je paradoxní, že za svou obrovskou rozlohu vděčí současná Čína nájezdníkům s expanzivními ambicemi.

Začátek konce

Jak vysvětluje encyklopedie Britannica, Mongolská říše byla v době své největší slávy nejrozlehlejší souvislou pozemní říší, která kdy existovala. Kublajovým hlavním městem byl Peking. Úspěch Mongolů při podmaňování a ovládání lidí z tolika různých oblastí, jazyků a náboženství znamenal, že řízení říše bylo vždy mimořádně náročné. Ačkoli většina historiků považuje Kublaje za schopného vládce, jeho říše byla tak rozsáhlá, že i Kublaj měl problémy s jejím efektivním řízením.

Kublajovým hlavním úspěchem bylo smíření Číny s vládou cizího národa, Mongolů. Jeho neúspěchem byla řada nákladných válek s jinými asijskými zeměmi, včetně dvou katastrofálních pokusů o invazi do Japonska. Tyto války přinesly Číně jen malý prospěch. Kublajova extravagantní správa také vyvolala mezi Číňany odpor a položila základ pro vážná povstání proti mongolské vládě v pozdějších letech.

Rozpad po Kublajově smrti

Po Kublajově smrti v roce 1294 se mongolská říše rozpadla. Mnoho jeho nástupců bylo neschopných a žádný z nich nedosáhl Kublajova postavení. Od roku 1300 spory o nástupnictví oslabovaly centrální vládu v Číně a docházelo k častým povstáním. Dynastie Yuan padla v roce 1368, svržena čínským vůdcem povstalců Zhu Yuanzhangem, který založil dynastii Ming a stal se známým jako císař Hongwu. 

Nejtrvalejší součástí mongolské říše se ukázala být Zlatá horda. Ta však začala v polovině 14. století výrazně upadat po vypuknutí černé smrti a zavraždění jednoho z jejích vládců. Zlatá horda se nakonec v 15. století rozpadla na několik menších území. Mongolům se již nikdy nepodařilo slávu své země obnovit.