Mnoho hlav padlo na gilotině. Rozhodně nebyla určena na popravy

Krvavý nástroj nechvalně známý především jako stroj na stínání hlav. To je gilotina, která dokázala vzít život nejednomu člověku. Aby také ne, když její historie sahá daleko před 18. století.

Lidské života brala i zachraňovala

Gilotina je považována za smrtelný nástroj. Málokdo ale ví, že lidské životy také zachraňovala. Nebyl to žádný jiný stroj než právě gilotina, která dokázala amputovat části lidského těla během první světové války. K amputaci docházelo u velmi těžce zraněných vojáků, jejichž poranění bylo v takovém rozsahu, že by na něj mohli zemřít. Amputace zabránila bezprostřednímu ohrožení na životě a zároveň předcházela vzniku infekcí.

Gilotina pro boháče a vyvolené

Mnoho let před první světovou válkou ale byla gilotina využívána k usmrcení zločinců. Setnutí hlavy gilotinou nebo nástrojem jí podobné nebylo pro každého. K této smrti měli přístup pouze vznešení a bohatí lidé. A to proto, že setnutí hlavy bylo považováno za méně bolestivý způsob smrti než další možné varianty. To, že toto nešťastné privilegium měli jen bohatí, je ale vyvráceno vůbec prvním nástrojem podobným gilotině.

První podobizna gilotiny ve městě Halifax

Novější historické výzkumy prokazují, že vznik gilotiny je mylně datován do 18. století. Gilotina měla vzniknout daleko dříve. Tou vůbec první měl být nástroj ve městě Halifax. Podle dochovaných zdrojů byl využíván již na konci 13. století, existuje ale i varianta, že se objevil již ve století 11. Tento nástroj Angličané používali především na setnutí hlavy zlodějům. Mělo to ale svá pravidla. Hodnota lupu totiž musela dosahovat alespoň určité minimální výšky. Za několik desítek let tímto způsobem mělo být usmrceno více než 50 lupičů.

Předchůdci francouzské gilotiny

Před tradiční francouzskou gilotinou, které je velmi často mylně přisuzováno prvenství, byl i smrtící nástroj, který původně vznikl v Irsku. Již v té době existoval ve městě Merton nástroj nápadně podobající se typickým francouzským gilotinám.

Nejasnosti opředený je velmi populární případ z konce 16. století. V Římě tehdy měla jedna z tamních šlechtičen zabít svého otce. Za tento hrůzný čin byla odsouzena k trestu smrti. V roce 1599 jí tak byla setnuta hlava.

Rovná práva a bezbolestná smrt

Teprve na začátku 18. století se začíná spekulovat o gilotině podobné té, jakou známe dnes. A to především díky snaze zlidštit způsob usmrcení zločinců. O změnu se veřejně hlásili například John Locke nebo filozof Voltaire. Ke změně pak došlo až během Velké francouzské revoluce. A to především díky doktoru Josefu Ignáci Guillotinovi. Ten požadoval, aby se právě setnutí hlavy stalo jedinou možnou formou popravy. Zločincům se tak mělo naprosto vyhnout jakékoliv mučení či nelidské zacházení.

Sám Gillotin načrtl možnou podobu gilotiny. Jednalo se o dutý kamenný sloup s padající čepelí. Čepel setnula hříšníkovi hlavu ve chvíli, kdy kat přeřízl lano držící ostří. Takto vymyšlená gilotina však nikdy nebyla sestavena. Dala ale lidu naději, že i smrt za zločiny může být bezbolestná.

Schválení francouzské gilotiny se země dočkala až v roce 1791. A to díky podpoře veřejnosti. Veřejné shromáždění souhlasilo se zachováním trestu smrti a také s humánnějším způsobem popravy pro všechny.  Mezi hlavní podporovatele patřil také odborník na slovo vzatý. Zkušený francouzský kat Charles Henri Sanson, který hanil smrt mečem či sekerou. A to proto, že se při ní zločinec může trápit, nebo být dokonce zmrzačen.

První gilotina testovaná na zvířatech

Postavení gilotiny pak již na sebe nenechalo dlouho čekat. Francie povolala ty největší odborníky a o její první sestavení se po poradě s doktorem Louisem postaral inženýr Schmidt. Ten gilotinu testoval nejdříve na zvířatech. Na vysoké plošině byly umístěny dva vysoké stojany a pomocí lana a kladky bylo ovládáno rovné nebo zaoblené ostří.

Závěrečné testování bylo provedeno na třech mužských mrtvolách z nemocnice v Bicetre. Vůbec první poprava pak byla provedena 25. dubna 1792 na loupežníku jménem Nicholas Jacques Pelletier. I poté ale došlo ještě k mnoha dalším detailním úpravám stroje. Poprvé v této době také bylo umožněno usmrtit gilotinou zločince jakéhokoliv postavení či bohatství. I chudáci tak konečně mohli být potrestáni humánním způsobem.

I přesto, že byla gilotina nástrojem smrti, přinesla také něco dobrého. Vždyť byla nejen symbolem umírání, ale i revoluce, a především rovnosti všech obyvatel.