Jiří z Poděbrad se stal králem díky úplatkům a intrikám. Byl pak úspěšným vládcem?
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
Jiří z Poděbrad, rozený vládce, diplomat a stratég. Ačkoli nepocházel z královského rodu, přece se stal králem. Nerad bojoval, konflikty chtěl vždy urovnat diplomatickou cestou. Jiří z Poděbrad je také synonymem obezity a nezdravého životního stylu, holdoval dobrému jídlu a pití, nejraději vládl od stolu či z trůnu než z bitevního pole. Příčina úmrtí je dodnes neznámá. Co je ale známé? Že české země za jeho vlády vzkvétaly.
Reklama
Předčasná úmrtí
Pro země Koruny české se stal zásadní rok 1437, tehdy totiž zcela nečekaně zemřel český král Zikmund Lucemburský. Trůn si nárokoval jeho zeť Albrecht Habsburský, ovšem i k němu byl osud neúprosně krutý, neboť zemřel na úplavici během tažení proti nepřátelským Osmanům. Dalším možným kandidátem na královský post byl Ladislav Pohrobek, syn Albrechta Habsburského, který se narodil až po smrti otce, odtud tedy plyne jeho přídomek.
České země získaly tedy svého krále, ovšem ještě v plenkách. Situace se vyřešila rozdělením země na tzv. landfrídy (přeloženo jako země míru, jednalo se o krajské spolky). Nejvýznamnější byl landfríd jihočeský a východočeský. V roce 1444 se do čela východočeského spolku dostal kališnický šlechtic Jiří z Poděbrad. Tento velice ambiciózní a cílevědomý muž se nespokojil s pouhou správou landfrídu, ale se svými věrnými ovládl Prahu a prohlásil se správcem celé země až do královy dospělosti. Onen čin byl trnem v oku katolické šlechtě, která Jiříka neuznala, vznikla katolická jednota vedená rodem Rožmberků. Jiří je ale porazil a roku 1452 byl všemi uznán jako správce.
Král je mrtev. Ať žije král!
V roce 1453 dosáhl Ladislav Pohrobek 13 let, a mohl se tak stát králem. Bohužel i Ladislav se přesvědčil, že život je krátký, umírá těsně před svatbou ve věku 17 let. Nad Jiříkem rázem viselo obvinění, že nechal krále otrávit. Teprve v roce 1985 bylo jeho jméno očištěno, neboť zkoumáním Pohrobkových ostatků známý český antropolog Emanuel Vlček zjistil, že mladičký král zemřel na leukémii.
A opět nastaly spory o trůn, přičemž nejžhavějším kandidátem v zemi bez dědice byl jednoznačně Jiří. Za podpory kališnické šlechty a měst. V roce 1458 byl tak jako první český král zvolen. Král dvojího lidu – katolíků a kališníků. Husitský král. Král, který chtěl vládnou pomocí diplomacie, nikoli pomocí meče. Oficiálně jej uznal i papež, ale musel slíbit, že bude bojovat proti kacířům. Tento bod se ale ukázal jako problém, neboť si oba mocní muži neporozuměli! Papež za kacíře považoval kališníky, jenže Jiřík měl opačný názor. Odezva z Vatikánu na sebe nenechala dlouho čekat, papež prohlásil Jiřího za kacíře a uvrhl jej do klatby. Obavy z vyhlášení křížové výpravy byly na místě.
Z Čech až na konec světa
Český panovník si byl vědom nutnosti podpory jiných králů, proto vyslal diplomatickou delegaci v čele se Lvem z Rožmitálu na nejvýznamnější panovnické dvory Evropy. Proč podnikl tyto kroky? Jednak toužil omezit moc papeže, jednak chtěl vytvořit obranný spolek proti nepřátelům z východu – Turkům. Ano, podobnost s Evropskou unií je velká. Bohužel záměr Jiřímu nevyšel, především Francie zlomila jeho nápadu vaz.
Ach, ta rodina
Konflikt s papežem pokračoval. Lépe řečeno vygradoval. Papež vzpurného státníka exkomunikoval, lámal svíce a hovořil o králi jako o lháři. Šanci za pačesy popadla opozice a vznikla zelenohorská jednota, která chtěla Jiřího zbavit vlády. V roce 1468 papež vyhlásil křížovou výpravu, jejímž vůdcem byl Matyáš Korvín, bývalý Jiříkův zeť. V boji byl úspěšnější Jiří, s Matyášem se dohodl a propustil ho za slib, že jej usmíří s papežem. Avšak přišla zrada. Matyáš byl v Olomouci korunován českým králem. Jiří pochopil, že jeho moc je okleštěna, a ačkoliv má děti, nezajistí jim nástupnictví, korunu proto nabídl polským Jagelloncům. Další kroky ovšem nestihl, roku 1471 zemřel.
