Dcera bere 70 000 Kč měsíčně a my živoříme. Máme právo, aby nám přispívala na důchod?
Foto: pexels
4 min
Situace, kdy dospělé děti dobře finančně prosperují, zatímco jejich rodiče se potýkají s nízkými důchody, není v Česku výjimečná. Mnozí senioři si kladou otázku, zda mají ze zákona nárok požadovat po svých potomcích příspěvek na živobytí. Odpověď na tuto otázku není jednoduchá a závisí na konkrétních okolnostech každé rodiny.
Reklama
Zákonná povinnost vyživovat rodiče existuje
České právo skutečně ukládá potomkům povinnost starat se o své rodiče v případě potřeby. Tato odpovědnost je zakotvena v občanském zákoníku a je zrcadlovým obrazem povinnosti rodičů pečovat o nezletilé děti. Klíčový je však pojem „potřebnost“ – rodiče musí prokázat, že jejich příjmy nestačí na zajištění základních životních potřeb.
Zákon přitom rozlišuje mezi různými stupni příbuzenství. Přednostně jsou k výživě povinni potomci v přímé linii – tedy vlastní děti. Teprve pokud tyto osoby nemohou pomoci nebo jejich pomoc není dostatečná, přichází na řadu vzdálenější příbuzní.
Co znamená skutečná nouze?
Nestačí pouze konstatovat, že důchod je nízký. Soud posuzuje celkovou majetkovou situaci rodičů včetně všech příjmů, úspor, nemovitostí a dalšího majetku. Pokud senioři vlastní například nemovitost, kterou by mohli prodat nebo z níž by mohli získat příjem z pronájmu, těžko budou argumentovat nouzí.
Zásadní je také schopnost postarat se o sebe vlastními silami. Pokud má rodič možnost přivýdělku nebo nevyužívá dostupné sociální dávky, na které má nárok, soud může jeho žádost o výživné zamítnout.
Schopnost dítěte přispívat
Na druhé straně rovnice stojí finanční možnosti potomka. I když dcera vydělává sedmdesát tisíc korun měsíčně, neznamená to automaticky, že má povinnost část této částky odvádět rodičům. Soud zkoumá celkovou životní situaci dítěte – jaké má vlastní závazky, zda má vyživovací povinnost k vlastním dětem, jaké jsou jeho nutné výdaje na bydlení a další nezbytné náklady.
Zákon chrání potomka před ohrožením vlastní přiměřené životní úrovně poskytnutím výživného rodičům. Pokud by finanční pomoc rodičům znamenala, že dítě samo klesne pod hranici důstojného života, soud takovou povinnost neuloží.
Jak postupovat při požadavku na výživné?
Prvním krokem by měla být otevřená komunikace v rodině. Mnohé konflikty lze vyřešit dohodou bez nutnosti soudního řízení. Pokud se ale rodina nedokáže domluvit, je nutné podat žalobu k soudu.
- Soud požaduje předložení důkazů o příjmech a výdajích obou stran
- Posuzuje se celý majetek včetně nemovitostí a úspor
- Zkoumá se, zda rodič využil všechny dostupné možnosti zajištění
- Hodnotí se vztah mezi rodiči a dětmi v minulosti
Právě poslední bod může všechno zvrátit. Soud totiž přihlíží k tomu, jak se rodiče v minulosti chovali ke svým dětem. Pokud rodiče zanedbávali výchovu, neplatili výživné nebo jinak porušovali své rodičovské povinnosti, může to výrazně ovlivnit rozhodnutí o jejich nároku na podporu.
Alternativní možnosti řešení
Před podáním žaloby stojí za zvážení další možnosti řešení. Rodiče mohou požádat o příspěvek na bydlení, mimořádnou okamžitou pomoc nebo jiné sociální dávky. Existují také charitativní organizace a obecní pomoc pro seniory v nouzi.
Některé rodiny volí kompromisní řešení – místo pravidelného finančního příspěvku pomáhají děti rodičům jiným způsobem, například nákupem potravin, platbou konkrétních účtů nebo poskytnutím bydlení. Takové řešení může být pro obě strany přijatelnější než soudní spor.
Výše výživného a jeho úprava
Pokud soud rozhodne o povinnosti platit výživné rodičům, stanoví konkrétní částku. Ta by měla pokrýt základní životní potřeby rodiče, ale zároveň nesmí nepřiměřeně zatížit dítě. Výživné není pevně stanovené a může se měnit podle vývoje situace obou stran – pokud se zhorší finanční situace povinného nebo se naopak zlepší situace oprávněného, lze požádat o změnu výše výživného.
