Může se z člověka stát eusociál? Podle vzoru mravenců a včel k tomu má hodně daleko
Foto: antrey / Depositphotos
4 min
Metoda srovnávání různých živočišných druhů a jejich sociálních organizací naznačuje podobnosti a rozdíly mezi člověkem a jinými živočichy. Tak například organizace některých společenství mravenců a včel jsou značně diferencované a specializované. Jsou dokonce tak dokonalí, že jsou až tzv. eusociální. Je možné, že se někdy člověk přiblíží jejich organizaci, fungování a zodpovědnému „chování“?
Reklama
Dokonale uspořádaná společenství včel nebo mravenců označují odborníci jako eusociální. Ne, opravdu tyto hmyzí druhy nemají nic společného s EU, tedy Evropskou unií, a už vůbec s hanlivě používaným výrazem sociál. Slovo „sociální“ tu znamená „společenský“. Předpona „eu-„ vyjadřuje dobré fungování, prospěšnost takového uspořádání společenství. Jde tedy o společenstva, jež těží významné výhody ze své důmyslné vnitřní organizace, vysvětluje web Osel.cz na základě podkladů Českého rozhlasu Leonardo.
Živočichové se mohou sdružovat z nejrůznějších příčin a zdaleka ne všechna společenství lze označit za eusociální. Tisícihlavá stáda pakoní migrujích africkou savanou jsou početně srovnatelná s některými „hmyzími státy". Přesto je tu na první pohled patrný rozdíl.Eusociální společenstva vykazují rysy, pro které je vědci vydělili z jiných, méně organizovaných zvířecích komunit.
Podmínky eusocializace
První významnou vlastností eusociálního společenství je soužití několika generací v jedné skupině. Druhou podmínku představuje společná péče o potomky. Třetí a poslední podmínkou eusociality je specializace některých členů společenství na rozmnožování.
Jak eusociální společenstva v praxi fungují?
Někteří mravenčí či včelí jedinci (můžeme říci ti elitní) jsou mimořádně aktivní, jejich výkonnost je vysoce nadprůměrná a podněcují k práci i druhé. Jiní jsou trvale spíše nečinní, loudaví, ačkoliv jsou zdraví a dlouhověcí; jejich výkon je jen zlomkem výkonu elitních jedinců, popisují světoznámí psychologové Zdeněk Matějček a Josef Langmeier v knize Výpravy za člověkem, když se zabývají srovnáním různých živočišných druhů a jejich sociálních organizací.
Druh práce, kterou mravenci a včely vykonávají, bývá podle psychologů specializován: někteří jedinci pečují převážně a dlouho o potomstvo, jiní se zabývají spíše stavěním nebo shromažďováním potravy. Přes tyto individuální rozdíly je však poměr počtu tak či onak specializovaných jedinců v celé kolonii stejný. Srovnáváme-li různé kolonie se stovkami či tisíci jejich členů, statistické rozdělení bude zhruba stejné.
Nerovnovážná přizpůsobivost by byla zkázonosná
„Existuje zřejmě přesná a mocná zpětná vazba, která udržuje potřebnou rovnováhu. Vzroste-li například potřeba stavby mraveniště nebo péče o potomstvo, někteří pracovníci změní svou specializaci, dokud není vzniklý problém napraven, a pak se vrátí ke svému původnímu určení,“ vysvětluje neskutečnou schopnost přizpůsobit se dané situaci či problému v mravenčím a včelím společenství zmíněná publikace.
Podle Matějčka a Langmeiera experimenty ukázaly, že takováto zpětná vazba zajišťující uniformitu celé sociální organizace přes individuální variabilitu je pro život společenství základně důležitá; její přerušení vede k vychýlení od normy, a je tedy zkázonosné.
U člověka takováto přísná kontrola ovšem neexistuje a rozdíly mezi jednotlivými společenstvími jsou podmíněny spíše kulturou a jejím rozvojem. Ale aspoň část rozdílů mezi jednotlivými společenstvími může být podle předpokladu geneticky uvažujících biologů podmíněna vrozenými dispozicemi.
Doženeme někdy mravence?
„Mohli by k eusociálním tvorům patřit i lidé?“ kladli si otázku tvůrci pořadu Vstupte Českého rozhlasu Leonardo. Odpověď tehdy zněla, že člověk je bezesporu tvor společenský. Pokud by ale měl naplnit tři základní podmínky pojmu eusociální, stěží by zvládl první dvě, tu třetí rozhodně ne. Pokud se tedy člověk nějakým zásadním způsobem nezmění, nemůže ze své podstaty býti stejně eusociální jako mravenci nebo včely.
