Reklama

Církevní sňatky v českých zemích měly tak složitá pravidla, že je lidé po staletí uzavírali po svém

Církevní sňatky v českých zemích měly tak složitá pravidla, že je lidé po staletí uzavírali po svém

Foto: Renata Sedmakova / Shutterstock

Publikováno:
4 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

V raně středověkých Čechách byl za hranici pokrevní příbuznosti vyhlašován jeho sedmý stupeň a přidaly se ještě zákazy vztahů kmotřeneckých. Ve 12. století byl systém tak složitý a nezapamatovatelný, že se v praxi nedal uplatňovat.

Reklama

Není vůbec jisté, zda se v 10. a 11. století uzavíraly církevní sňatky všeobecně v celém českém knížectví. Určitě byly běžné v prostředí knížecího dvora a na velkých hradištích, popisuje tehdejší skutečnost Vlastimil Vondruška v lexikonu Život ve staletích. Pokud však počítáme, že v raně středověkých Čechách existovalo několik tisíc vesnic a nejvýše stovka kostelů, pak je zřejmé, že církev nebyla schopná zajistit všechny duchovní potřeby věřících. Proto uzavírali prostí lidé sňatky po svém, umírali bez posledního pomazání a mše navštěvovali jen výjimečně (někdy třeba jen jednou do roka).

Volnost až do 12. století

Ani zákoník knížete Břetislava z roku 1039 výslovně nenařizuje povinnost uzavřít sňatek v přítomnosti kněze, jen stanoví podmínku, aby manželství byla podle církevních ustanovení zákonná. Teprve ve 12. století se obecně v celé Evropě prosadil princip, že sňatek má povahu svátosti a vše, co se bude dotýkat manželství, spadá pod jurisdikci církve.

Snubní svatební prsteny se starověkými symboly
Snubní svatební prsteny se starověkými symboly | Zdroj: ABARONS / Shutterstock

Sice soukromý, ale dle církevních pokynů

Kromě technických překážek hrála podle Vondrušky roli při uzavírání církevních sňatků i nesmírná složitost kanonických předpisů, které by kněží v českých zemích stejně nemohli aplikovat (snad s výjimkou přemyslovského rodu).

Kánon je v kanonickém právu základní část určitého právního předpisu. Kánony jsou číslovány vzestupně a mohou se členit na paragrafy (u nás odstavce). V katolickém kanonickém právu označuje kánon určité pravidlo nebo normu chování či víry předepsané katolickou církví; je vyhlášený synodou  různá shromáždění představitelů křesťanských církví), ekumenickým koncilem nebo jednotlivým biskupem.

Od 4. a 5. století totiž církevní synody i spisy teologů budovaly doktrínu křesťanského manželství a snažily se vymezit podmínky jeho platnosti. Sňatek byl v duchu římského práva prohlášen za soukromou záležitost, ale bylo nutno dodržet několik zdánlivě jednoduchých pravidel. Mezi nimi byl v prvé řadě zákaz incestu a manželského spojení s pokrevnými příbuznými.

Pravidla nebylo možné dodržovat

Již v karolinském období byl za hranici pokrevní příbuznosti vyhlašován sedmý stupeň příbuznosti podle kanonického práva (tedy zákaz sňatků sourozenců, bratranců a sestřenic v prvém i druhém koleně, ale také příbuzných odvozených z linie sňatků, tedy příbuzní manžela nesměli uzavřít sňatek
s příbuznými manželky).

A aby byl celý systém ještě složitější, od 7. století vstoupily do systému církevních zákazů vztahy kmotřenecké - sňatek nesměli uzavřít kmotři a kmotřenci, kmotři a otcové či matky jejich kmotřenců, ani kmotřenci s dětmi svého kmotra. Ve 12. století byl systém tak složitý a nezapamatovatelný, že se v praxi nedal uplatňovat (v důsledku toho prošel roku 1215 revizí na 4. lateránském koncilu a byl podstatně zjednodušen).

Na vsi dle svého

Příbuzenské vztahy ve vesnicích raného středověku, které nebyly lidnaté a všichni byli svým způsobem spřízněni se všemi, naprosto vylučovaly možnost aplikace kanonických předpisů při uzavírání sňatků. I když se ojediněle dozvídáme o účasti duchovního při svatební oslavě, lze předpokládat, že až do 12. století se většina sňatků řídila tradičními zvyklostmi a ne církevními, uvádí Vlastimil Vondruška.

Zdroje článku:
cs.wikipedia.org, VONDRUŠKA, Vlastimil. Život ve staletích: lexikon historie. Ilustroval Kamila SKOPOVÁ. Brno: MOBA, c2009. ISBN 978-80-243-3477-6.
Reklama