Čech nepřežil skok z Eiffelovy věže
Foto: pexels
3 min
Jedna kamera, jedno mrazivé ráno a tři sekundy, které trvaly déle než dosavadní život. Na první pohled obyčejný pařížský den přerostl v událost, o níž se mluví víc než sto let. Hlavním hrdinou nebyl voják ani politik, ale muž s krejčovským metrem kolem krku.
Reklama
Od krejčovské panny k odvážným snům o létání
Příběh začal 16. října 1878 v severočeském Štětí. Franz Karl Reichelt pocházel z německy mluvící rodiny žijící v tehdejším Českém království v rámci Rakousko-Uherska. V roce 1898 se vydal za štěstím do Francie, kde si v Paříži otevřel prosperující salon s pánskou módou v ulici Gaillon. V roce 1909 získal francouzské občanství.
Vedle jehly a nití ho však pohltila rozvíjející se éra letectví. Sledoval zprávy o tragických nehodách prvních pilotů a usmyslel si, že vytvoří nositelný záchranný oblek. Chtěl lehký plášť z pogumovaného hedvábí, který by letec nosil přímo na sobě a v nouzi si jím zachránil život.
Osudné rozhodnutí na slavné věži
V neděli 4. února 1912 v 08:22 stál na první plošině Eiffelovy věže ve výšce 57 metrů. Pařížská policejní prefektura pod vedením prefekta Louise Lépina vydala povolení k pokusu. Mělo však zásadní háček: platilo výhradně pro testování s figurínou.
Teprve na místě šokoval strážné, přátele i přizvané novináře. Oznámil, že žádného figuranta nepoužije a skočí osobně. Byl přesvědčen o dokonalosti svého návrhu a odmítal připustit jakékoli riziko.
Fyzika, která nezná slitování
Skládací oblek z pogumovaného hedvábí vážil přibližně 9 kilogramů. Zásadní problém spočíval v chybných výpočtech proudění vzduchu: nosná plocha měla jen přibližně 6 metrů čtverečních. Pro bezpečné zbrzdění dospělého člověka o hmotnosti 70 až 75 kilogramů je přitom zapotřebí plocha minimálně 30 až 40 metrů čtverečních.
Z výšky 57 metrů trvá volný pád přibližně 3,4 sekundy. Aby se látka plně roztáhla a vytvořila odpor, bylo by zapotřebí nesrovnatelně větší výšky a stabilního proudění vzduchu.
Osudné sekundy zachycené na filmový pás
Po krátkém zaváhání na zábradlí se třiatřicetiletý Reichelt odrazil do prostoru. Plášť se místo rozevření pouze omotal kolem těla. Padal nekontrolovanou rychlostí přesahující 100 kilometrů za hodinu.
Dopad na zamrzlou půdu u paty věže. Lékařské ohledání v nemocnici Hôpital Necker potvrdilo okamžitou smrt. Celý průběh natáčely přítomné kamery, čímž vznikl vůbec první záznam smrti zachycený na filmový pás.
Reicheltův experiment skončil katastrofou, ale jeho odvaha a víra v pokrok vyvolávají silné emoce dodnes. Jeho zmařený život se stal důležitou, byť bolestivou lekcí pro další generace leteckých průkopníků.
