Už za1. republiky moderní bydlení zahrnovalo sektorový nábytek a židle z ohýbaného dřeva putovaly do světa
Foto: Adolphe Augustus Boucher, Wikimedia Commons, public domain
4 min
Ukaž, jak bydlíš, hlásaly reklamní letáky za první republiky. Sektorový nábytek byl moderní, jednoduchý a cenové příznivý. Lidově se mu říkalo „přistavovací“ nábytek, což naznačuje, že se dal různě skládat a doplňovat. Sektorový nábytek má i svého objevitele – Jana Vaňka.
Reklama
Něco jako vizionář
Jan Vaněk (1891-1962) prakticky vyrostl v otcově stolařské dílně a posléze převzal jeho podnik v Třebíči. Vaněk byl muž mnoha talentů a přestože neměl žádné akademické vzdělání, byl uznávaným návrhářem, architektem, publicistou a pedagogem. Celý život věnoval nábytku a životnímu stylu.
Od ostatních se lišil tím, že okamžitě pochopil, jak důležitá je pro prodej nábytku reklama. Bohužel nebyl moc zběhlý v ekonomické stránce podnikání a tak dostal nápad a spojil se s dalšími firmami. Vznikly Spojené průmyslové závody a za pár let z nich byla největší nábytkářská firma. Právě tady vznikal moderní a účelový nábytek, který plnil hlavně úložnou funkci. Dal se libovolně skládat, pohovky se rozložily na postele, stolky se sklápěly.
Vaněk se chlubil interiéry, které vytvořil pro Karla Čapka, Vítěslava Nezvala a Jaroslava Seiferta. Do bytů nabízel i koberce, bytový textil, osvětlení a dokonce i sklo a keramiku. Ženám radil, jak si moderně vybavit domácnost a nelpět z nostalgie na starém vybavení. Na základě svých úspěchu nakonec přesídlil do Prahy, kde si otevřel Poradnu moderního bydlení.
Následovník Halaba
Jeho práci v nábytkářské firmě převzal další nadaný muž Jindřich Halaba (1903-1978). Ten se zasloužil o polohovací křesla a nábytek z ohýbané oceli. Jeho židle s dvojitým párováním patří dodnes k vyhledávaným funkcionalistickým kouskům. Dnes se vyrábí repliky. Halabův rozlet bohužel přerušilo znárodnění továrny a protože už nemohl dělat, co chtěl, začal přednášet na školách.
Thonet nás proslavil po celém světě
Když jde o retro nábytek, nelze nezmínit thonetky, židle z ohýbaného bukového dřeva. Michal Thonet (1796-1871) začínal ve Francii, krátce působil ve Vídni a nakonec si postavil závod v Koryčanech na Moravě. Bylo to hlavně praktické řešení. Nakupoval v okolí dřevo a doprava do Vídně byla drahá. Navíc brzy zjistil, co znamená výraz „levná pracovní síla“.
Tehdy vymyšlený výrobní postup se ani po 150 letech nezměnil. Bukové dřevěné hranoly se vkládají do horké páry, aby byly dobře ohebné. Nahřáté dřevo se vsadí do tvárnice, kde ho chrání pásnice, aby neprasklo a začne se ohýbat. Není to snadná práce a řemeslu se dělníci učili i rok. Zájem o nábytek byl tak velký, že brzy začala vznikat další továrna v Bystřici pod Hostýnem, kde byly nekonečné bukové lesy.
V roce 1912 měl provoz v Bystřici pod Hostýnem 2000 zaměstnanců a vyrobil 445 000 kusů nábytku. Thonetové vybudovali pro zaměstnance dělnické domy, zaplatili stavbu lokální železnice, vodovod, kanalizaci, postavili nemocnici, zavedli závodní nemocenskou pokladnu, kampeličku, vlastní tovární školu a dětskou zahrádku, obdobu dnešní mateřské školky.
Katalogy Thonetů nabízely židle, křesla, houpací křesla, stoličky, postele, sklápěcí židle a další sortiment. Hvězdou se stala Thonetka č.14, která se vyráběla sériově. Byla pevná a lehká (3,5 kg) a skládala se ze šesti dílů. Byla velmi pohodlná a tak o ni měli zájem majitelé hospod a kaváren. Navíc, dodávala se v demontovaném stavu, což ulehčilo nárokům na dopravu. Možná proto se ocitla i v Bílém domě. Do roku 1930 se jich ve světě našlo přes 50 milionů kusů a zájem je o ně dodnes. Na židli č. 14 se nechali zpodobnit Lev Nikolajevič Tolstoj, Toulouse-Lautrec, Picasso, Renoire i Salvador Dalí.
V roce 1953 se znárodněný Thonet přejmenoval na TON. Od roku 1994 funguje jako akciová společnost. Slavnou židlí č. 14 se inspirovalo i logo společnosti a je o ni stále velký zájem. Možná máte nějakou na chalupě po prarodičích a ani netušíte, že jde o poklad.
