Ztracený kontinent opět nalezen. Stále je však opředen mnoha tajemstvími

O jeho existenci snili už ve starověku

Už i antičtí Římané věřili v existenci obrovské pevniny v jižní části zeměkoule, avšak ještě v 17. století byla tato část země pro Evropany velkou záhadou. Mnozí se však domnívali, že se zde musí nacházet velký kontinent, který by vyvážil Eurasii na severu. Očekávanou souš nazvali dopředu Terra Australis neboli Jižní země. O existenci takové pevniny byl přesvědčený i Abel Tasman, nizozemský obchodník a mořeplavec.

Přečtěte si také

Ostrov se zmenšil na polovinu, zůstal stále zelený les a obří píšťaly

27. 6. 2022

V roce 1642 se proto vydal na misi s cílem ji najít. Vyplul z Jakarty v Indonésii, odkud zamířil na západ, poté na jih, a nakonec na východ, až ke břehům Nového Zélandu. Tasman se zde setkal s velkým odporem místního maorského obyvatelstva, a tak, aniž by se vylodil, odplul zase domů. Věřil ale, že se jednalo o hledaný kontinent, i když ve skutečnosti objevil jen souostroví Nový Zéland.

Tajně jej hledal i James Cook

O více než sto let později, v roce 1768, byl vyslán britský geograf, mořeplavec a objevitel James Cook na vědeckou výpravu po jižní polokouli. Oficiálně měl podle pohybu Venuše mezi Zemí a Sluncem určit vzdálenost zeměkoule od Slunce. Skutečným a tajným cílem expedice ale opět bylo nalézt Terru Australis. Místo ní Cook objevil řadu ostrovů – jako například Cookovy ostrovy, Novou Kaledonii a v roce 1770 také Austrálii. Ta sice nebyla vysněným obrovským kontinentem, ale později kvůli neúspěchu najít větší souš, ji pojmenovali právě po Terra Australis.

Průlom přišel až na konci 19. století

A tak byla existence velkého jižního kontinentu stále opředena tajemstvím. Po dalších více jak sto letech, v roce 1895, konečně přišel jakýsi průlom v jejím hledání. Sir James Hector, skotský přírodovědec, se zúčastnil plavby okolo řady ostrovů u pobřeží Nového Zélandu za účelem přezkoumání jejich geologie. Došel k překvapivému závěru, že jsou tyto ostrovy pozůstatkem horského řetězce kdysi tvořícího hřeben velké kontinentální oblasti, která je nyní ponořena. Tím však výzkum oblasti na dlouhou dobu ustal. Není také divu. Hledat kontinent potopený více než 1000 metrů mořském dně, když se ani s určitostí neví, jestli vůbec existuje, je extrémně časově i finančně náročné. 

Moderní metody odhalily přesnou lokaci

Teprve v 60. letech 20. století se vědci konečně shodli na jednotné definici kontinentu jako rozsáhlé a souvislé geologické oblasti s nadmořskou výškou, širokou škálou hornin a silnou pevninskou kůrou, která je výrazně oddělená od okolí. Díky tomu měli geologové opěrný bod a mohli začít shromažďovat důkazy o existenci osmého kontinentu. V roce 1995 americký geofyzik Bruce Luyendyk znovu popsal oblast okolo Nového Zélandu jako kontinent a poprvé jej nazval jako Zélandie. Důvodem oprášení snahy nalézt tento kontinent bylo až šestinásobné rozšíření území Nového Zélandu, díky čemuž najednou bylo dostatek financí na různé průzkumy oblasti a další výzkumy. Hledání Zélandie konečně završil až průzkum mořského dna pomocí satelitních snímků, díky kterým je potopená Zélandie jasně viditelná i z vesmíru.

Zélandie v číslech

• jedná se o nejnovější, pořadím 8. světový kontinent a zároveň nejmenší světový kontinent o rozloze 4,9 milionů km² – je šestkrát větší než Madagaskar a zaujímá více než polovinu rozlohy Austrálie
• jediný kontinent, který je z větší části potopený – pod vodou zůstalo okolo 94 % z jeho celkové velikosti, zbylých 6 % tvoří především Nový Zéland, v menší míře Nová Kaledonie a jiné ostrovy
• je potopená průměrně 1070 m pod mořskou hladinou 
• je stará okolo 1 miliardy let 
• celková populace ostrovů, které jsou součástí Zélandie, v roce 2022 bylo 5,4 milionů lidí

Tajemství nejmenšího kontinentu

Kdy a za jakých okolností se potopila a byla vůbec celistvou souší?

Před 550 miliony let byla Zélandie součástí superkontinentu Gondwany, který obsahoval všechnu pevninu současné jižní polokoule. Před asi 105 miliony let došlo vlivem zatím neznámého procesu k jejímu postupnému potápění. Příčiny jejího potopení, přesné období, kdy tomu došlo, ani zda vůbec byla její podstatná část souší, nevíme. Názory vědců se značně odlišují. Jedním z důvodů snadného potopení Zélandie mohla být malá tloušťka její pevninské kůry, která je pouze okolo 20 km (tloušťka pevninské kůry souše je obvykle 40 km).

Přečtěte si také

Představte si svět, který je z 50 % oceán a z 50 % souš

10. 7. 2024

Jaké rostlinné a živočišné druhy tam žily?

Tajemstvím také zůstává složení rostlinných a živočišných druhů, které Zélandii v minulosti obývaly. Gondwana, jejíž součástí byla i Zélandie, měla mírné podnebí a velkou rozlohu (101 milionů km²), a tudíž zde žilo široké spektrum suchozemských zvířat, včetně těch největších známých dinosaurů. Výzkumy z vrtů zatím odhalily pozůstatky rostlinného pylu i různých schránek mořských bezobratlých.

Najdeme v budoucnu fosílie dinosaurů i na mořském dně Zélandie? Budou mezi fosíliemi i pozůstatky zcela neznámých druhů?