Lustry první republiky prosluly kvalitou. Dnes se k nim vracejí sběratelé

Představte si běžný byt ve starém činžáku. Při stěhování někdo sundává starý lustr – mosazný, s mléčnými skleněnými stínítky, geometricky tvarovaný. „To vyhoď,“ říká někdo z rodiny. Naštěstí majitel zaváhá a místo kontejneru zamíří k odhadci. Verdikt? Autentický rondo-kubistický kus z dvacátých let, hodnota 30 000 korun.

Takové příběhy nejsou výjimkou. Prvorepublikové lustry, které zdobily tisíce československých domácností, se dnes staly vyhledávaným sběratelským artiklem. Paradox je v tom, že právě jejich někdejší masovost je dnes činí vzácnými – většina skončila ve šrotu během socialismu, kdy se modernizovalo „za každou cenu“.

Geometrie, která přežila éru

Rondo-kubismus nebyl jen umělecký směr. Byl to životní styl meziválečné Prahy. Zatímco klasický kubismus lámal formy do ostrých hran, rondo-kubismus je zjemnil – hrany zaoblil, geometrii zklidnil, ale princip zachoval. Výsledkem byly předměty, které spojovaly avantgardu s praktičností.

Na svítidlech se tento přístup projevil charakteristicky: mosazné konstrukce s kruhovými i hranatými prvky, mléčné sklo v geometrických tvarech, symetrie kombinovaná s jemnou asymetrií detailů. Nebylo to pompézní, ale elegantní. Hodilo se to do bytu úředníka i továrníka.

Přečtěte si také

Které rostliny se podle feng-šuej nehodí do bytu? Nejhorší jsou prý popínavky a kaktusy

20. 5. 2026

Kvalita jako základ

Zajímavé je sledovat, jak se lišily jednotlivé cenové kategorie. Luxusní kusy používaly masivní mosaz, ručně broušené křišťálové sklo a často nesly signatury prestižních dílen. Střední třída měla k dispozici mosazné lustry s jednodušším sklem, ale stále kvalitně zpracované. Nejdostupnější varianty kombinovaly mosaz s lacinějšími kovy a lisované sklo.

A pak přišla padesátá léta. Socialismus potřeboval modernost, funkčnost, budoucnost. Starý „buržoazní“ nábytek a lustry se vyhazovaly po tisících. Co neskončilo ve šrotu, putovalo na chalupy, kde často dožívalo v zapomnění.

Jak poznat pravý kus od repliky

Dnes je situace opačná – poptávka výrazně převyšuje nabídku. A s tím přicházejí repliky, falza i dobově vypadající „novotvary“. Odborníci se při ověřování autenticity dívají na několik klíčových detailů.

Prvním vodítkem je kvalita zpracování. Autentické kusy mají charakteristickou patinu mosazi, která nejde napodobit uměle. Spoje jsou ruční, často s drobnými nepravidelnostmi. Sklo má specifickou strukturu – u ručně foukaných kusů jsou patrné drobné bubliny a nerovnosti.

Problém nastává u kusů bez signatur, kterých je většina. Tehdy se odborníci zaměřují na typologii – každá dílna měla své charakteristické prvky. Tvar závěsů, způsob upevnění stínidel, proporce jednotlivých částí. Někdy pomůže i starý katalog výrobce, pokud se dochoval.

Přečtěte si také

Existují profese, které umělá inteligence nikdy nenahradí. Které to jsou?

20. 5. 2026

Kolik stojí kus historie?

Tržní hodnota prvorepublikových lustrů se pohybuje v širokém rozpětí. Běžný kvalitní kus bez signatur může být oceněn na 15 000 korun. Lustry s doloženým původem z renomovaných dílen mohou dosáhnout 80 000 i více. Klíčové faktory jsou stav, vzácnost designu, kompletnost a dokumentovatelná historie.

Jak o ně pečovat

Pokud máte doma autentický kus, není třeba ho uchovávat pod sklem. Prvorepublikové lustry byly navržené pro běžné používání a při správné péči vydrží další generace.

Mosaz se čistí jemným hadříkem, ideálně s trochou olivového oleje. Sklo stačí běžný čistič na okna. Důležité je vyvarovat se vlhkosti – mosaz koroduje, když je dlouhodobě vystavená vlhkému prostředí.

Elektrickou instalaci je dobré nechat zkontrolovat odborníkem každých pět let. A pokud se rozhodnete pro restaurování, vždy konzultujte s někým, kdo má zkušenosti s historickými svítidly. Ne každý elektrikář rozumí specifikům starých konstrukcí.

Nejdůležitější je ale něco jiného – používat je. Tyto lustry nebyly vyrobené jako muzejní exponáty. Byly součástí života. A právě v tom je jejich krása – že i po sto letech dokážou proměnit obyčejný byt v místo s duší.