Vědci zjišťovali, proč Norové a Němci tak milují českou Popelku. Důvod je překvapivý
Foto: Shutterstock
3 min
Pohádka Tři oříšky pro Popelku není zbožňovaná jen Čechy a Slováky. Mimořádně silné postavení si vybudovala také v Německu a Norsku, kde se z ní postupně stala součást vánočních tradic.
Reklama
Fenoménem popularity filmu se zabývali filmoví historici z několika evropských zemí. Jejich práce ukazuje, že za úspěchem nestojí jediný důvod. Významnou roli sehrála kombinace příběhu, filmového zpracování, zimní atmosféry, televizní tradice i způsobu, jakým byl snímek v jednotlivých zemích uveden.
V Norsku má Popelka vlastní vánoční rituál
Pro Nory má film mimořádný význam. V Norsku se tradičně vysílá během vánočních svátků a pro řadu diváků se stal součástí Vánoc jako jiné tradiční filmy a pohádky.
Velkou roli přitom sehrál Knut Risan, který norskou verzi filmu namluvil. Jeho dabing je velmi specifický. Risan totiž vytvořil hlasy pro jednotlivé postavy sám a díky různým způsobům mluvy dokázal jednotlivé charaktery výrazně odlišit.
Pro norské diváky tak nevznikla jen přeložená verze české pohádky. Vzniklo něco, co se postupem času stalo samostatnou součástí norské vánoční tradice.
Právě způsob dabingu je jedním z příkladů, jak může lokalizace zahraničního filmu ovlivnit jeho pozdější přijetí. Hlas konkrétního herce se pro několik generací diváků stal neoddělitelnou součástí příběhu.
V Německu se z pohádky stal kult
Ještě výraznější stopu zanechala pohádka v Německu. Film vznikl jako československo-východoněmecká koprodukce a natáčel se mimo jiné na zámku Moritzburg v Sasku. Právě toto místo je dnes s filmem velmi silně spojeno.
Na zámku se pravidelně koná zimní výstava věnovaná filmu a jeho natáčení. Návštěvníci si mohou připomenout jednotlivé scény a prohlédnout si předměty spojené s pohádkou.
Popularita filmu v Německu ale zdaleka nestojí pouze na místě natáčení. Pohádka se postupně stala součástí televizního vánočního programu a pro řadu diváků je dnes spojena se vzpomínkami na dětství a rodinné Vánoce.
Právě nostalgie patří podle filmových historiků k důležitým faktorům, které vysvětlují dlouhodobou oblibu filmu. Každoroční televizní uvedení totiž umožňuje divákům vracet se ke stejnému příběhu a spojovat ho s vlastními vzpomínkami.
Popelka, která se nebála vzít osud do vlastních rukou
Důležitý rozdíl oproti tradičnímu obrazu Popelky představuje samotná hlavní hrdinka.
Filmový scénář Františka Pavlíčka vytvořil z Popelky výrazně aktivnější a sebevědomější postavu. Filmová Popelka není pouze dívkou čekající na záchranu. Umí jezdit na koni, střílet z kuše, pohybuje se sebejistě v lese a dokáže se postavit lidem, kteří se k ní chovají nespravedlivě.
Právě tato podoba hrdinky byla na svou dobu poměrně neobvyklá.
Popelka si navíc prince nezískává pouze díky kráse. Je chytrá, vtipná, samostatná a dokáže si z něj udělat legraci. Princ ji proto nejprve nepoznává jako urozenou dívku, ale jako tajemnou cizinku v masce.
Tento způsob vyprávění dodává pohádce dynamiku, která dokáže oslovit i současné diváky.
