Vědci objevili pod antarktickým ledem obří medúzu. V chladných vodách ji nečekali
Foto: shutterstock
4 min
Když se od ledovce odlomila kra velikosti Chicaga, badatelé spěchali prozkoumat dno, které bylo po staletí ukryté pod 150 metry ledu. Co tam našli, předčilo jejich očekávání.
Reklama
Představte si místo, kam nikdy nedopadl sluneční paprsek. Kde teplota vody sotva přesahuje bod mrazu a kam se žádný člověk nikdy nepodíval. Právě takové prostředí se skrývá pod masivními ledovými šelfy Antarktidy, a jak se ukázalo, není vůbec mrtvé.
Když se v roce 2025 od ledovce George VI odtrhla gigantická kra označená jako A-84, otevřelo se vědcům vzácné okno do světa, který byl od okolního oceánu odříznutý možná po celá staletí. Tým z Schmidt Ocean Institute vyslal na místo podmořského robota SuBastian, a to, co jeho kamery zachytily, vyvolalo mezi biology naprosté vzrušení.
Život tam, kde by neměl být možný
Pod vrstvou ledu tlustou téměř 150 metrů se rozkládá ekosystém plný forem života, které by podle klasických učebnic neměly mít šanci přežít. Chybí světlo pro fotosyntézu, je zde minimální přísun živin z povrchu a teploty jsou jen těsně nad bodem mrazu. Přesto dno pokrývají obří mořské houby, mezi nimiž se proplétají bizarní pavoukovci s rozpětím nohou přes metr.
Kamery robota zaznamenaly chobotnice, korálovce a celou řadu dalších organismů, z nichž některé mohou představovat dosud neznámé druhy. Mezi nejvýraznější patřila vzácná obří medúza Stygiomedusa gigantea, přízračný tvor, který se ve volné vodě objevuje jen zřídka a pod ledem ještě méně. Prohlédout si ji můžete ve videu:
Biologové odhadují, že některé z nalezených hub mohly růst stovky let zcela nerušeně. Jenže jak? Odkud berou energii organismy žijící v naprosté tmě, kam se nedostává prakticky nic z běžné potravy mořských organismů blíže k hladině?
Záhada skrytého zdroje potravy
Klasický mořský potravní řetězec začíná u povrchu, kde řasy a plankton využívají sluneční světlo. Tyto organismy požírají drobní živočichové, na které zase číhají větší predátoři. Odumřelé zbytky pak klesají ke dnu a živí tamní komunity. Ale pod ledovým šelfem tento mechanismus nefunguje.
Vědci zatím mohou jen spekulovat. Možná mikroskopické proudy pronikající trhlinami v ledu přinášejí alespoň minimum organické hmoty. Možná zdejší tvorové dokážou využívat chemickou energii z minerálů na mořském dně, podobně jako organismy u hydrotermálních pramenů. Nebo se živí navzájem v uzavřeném koloběhu, který funguje na principech, jež teprve čekají na odhalení.
Každopádně jde o jeden z nejizolovanějších ekosystémů na planetě, uzavřený svět, který vznikl dávno před narozením moderní civilizace a jehož obyvatelé se vyvíjeli zcela odděleně od zbytku oceánu.
Co ještě čeká v temnotě
Odtržení kry A-84 poskytlo vědcům jen malé okénko do obrovského podledového světa. Pod antarktickými ledovými šelfy se skrývají tisíce kilometrů čtverečních podobného prostředí, z nichž naprostá většina zůstává neprozkoumaná.
S postupujícími klimatickými změnami se ledovce ztenčují a odlamují stále častěji. To na jednu stranu umožňuje badatelům nahlédnout do míst, která byla po tisíciletí uzavřená. Na druhou stranu však znamená zánik těchto unikátních biotopů dřív, než stihneme pochopit, jak fungují.
Obří pavouci, prastaré houby a medúzy připomínající duchy z hlubin, to všechno žije svůj tichý život v absolutní tmě, kde o jejich existenci nikdo neví. O jejich existenci nikdo neví, dokud se ledovec neodlomí a neodhalí je. A pak zbývá jen krátký čas na to zjistit, co všechno jsme po celou dobu přehlíželi.
Možná tam dole, v těch nejtemnějších koutech pod ledem, čekají ještě větší překvapení: tvorové, kteří přežili v podmínkách, jež si nedokážeme ani představit a kteří nám mohou prozradit, jak daleko až sahají hranice života na Zemi.
