Vědci rozklíčovali stopy v případu záhadné žraločí vraždy
Foto: peternile / Depositphotos
3 min
Detektivní výzkum provedený v bermudských vodách odhalil děsivý případ zločinu mezi mořskými predátory. Ten měl být spáchán na březí samici žraloka sleďového, která byla podle všeho zabita a nekompromisně sežrána. Co této události předcházelo?
Reklama
K pravděpodobnému odhalení žraločí vraždy dospěli vědci prakticky náhodou při kontrole satelitních štítků umístněných na vybraných zástupcích žraloka sleďového (Lamna nasus). Tato zvířata, dosahující délky přes 3,5 metru a váhy 230 kilogramů, jsou sice rozšířená po celém světě, jejich počty ale znepokojivě klesají.
Vědci mají život žraloků sleďových pod dohledem
Podobně jako u jiných druhů žraloků se mláďata žraloka sleďového nejprve vyvíjí ve vajíčkách uvnitř matky, v děloze se i vylíhnou a až po osmi až devíti měsících se rodí živí jedinci. Samice pak dosahují březosti až ve věku 13 let, a každý rok až dva jsou schopny porodit až čtyři potomky. Pomalý reprodukční cyklus činí tyto paryby obzvlášť zranitelné vůči vnějším hrozbám, a proto jsou žraloci sleďoví dlouhodobě v hledáčku biologů i ochránců přírody.
Ke sledování vědci používají jednoduchý systém štítků s čipy shromažďují nejrůznější data – od polohy přes hloubku až po teplotu či tlak vody. Údaje jsou sbírány až do doby, dokud se neoddělí od těla žraloka a nevyplavou na hladinu. Po třech dnech beze změny údajů o tlaku jsou informace odeslány vědcům.
Analýza štítku z ploutve žraloka poukázala na možné pachatele
Tato konkrétní samice žraloka nosatého byla oštítkována v říjnu 2020. Podle dat, která mají dnes vědci k dispozici, se zvíře až do března roku 2021 chovalo poměrně standardně. Poté se však štítek přesunul do mnohem větších hloubek, zároveň ale došlo k nárůstu teploty o zhruba 5 °C oproti okolní vodě. Výzkumný tým pod vedením bioložky Brooke Andersonové z americké Arizona State University tak usoudil, že toho času březí samice byla nejspíš sežrána jiným predátorem, nejspíš žralokem bílým či žralokem mako, pro něž je typické, že při pohybu svalů generují teplo. „Všechny důkazy nasvědčují tomu, že se naší samici stala osudnou predace,“ tvrdí Andersonová. Po opuštění těla dravce vystoupal podle vědců štítek na hladinu oceánu a přesně podle plánu začal po několika dnech vysílat, díky čemuž získal tým informace o tom, co se před lety stalo.
Žraloci se nejspíš požírají navzájem po dlouhá léta, zatím však schází přímé důkazy
Incident z posledních let není jediným případem napadení a predace mezi žraloky. Toto chování není podle Andersonové nově vyvinutým fenoménem, vědci však zatím neměli příliš účinné nástroje k jeho odhalení. Použití speciálních štítků pak sice vnáší do této tajemné oblasti více světla, přesto není i tak dostačujícím nástrojem k odhalení těchto podmořských záhad. Výzkumný tým stojící za rozklíčováním tohoto případu vraždy však věří, že tuto technologii bude možné aplikovat i na jiné živočišné druhy, a prohloubit tak naše poznání týkající se organismů žijících pod hladinou světových moří a oceánů.
