Zdrobňují i smrt a hlad: Neuvěřitelný národ Křováků nepoužívá hrubá slova. Jejich jazyk je světový unikát
Foto: Matthias Kestel / Shutterstock
3 min
„Pokud jde o vzhled, dělalo Sanům čili Křovákům zřejmě vážnou starost jen jediné: malý vzrůst. Jejich reakce na malou postavu vznikla jedině z jejich bezmocnosti vůči bezohledné invazi do jejich země; jak měli zahnat vetřelce o tolik větší - muže, kteří se jim ve skutečnosti zdáli tak velcí, že je na skalách malovali jako obry!“
Reklama
Ti, kdo Křováky znali, neměli nejmenší pochybnosti, že jsou na svůj vzrůst velmi citliví, to že je jejich bolestivé místo. Narážka na Křovákovu malou postavu v jeho přítomnosti mohla být osudná. A nejen to, často bylo nebezpečné i jen dát na sobě znát, že si je člověk vědom toho, že má co dělat s osobou menší, než je sám, popsal Sir Laurens Jan van der Post (1906-1996), jihoafrický spisovatel, novinář a cestovatel, ve své knize Ztracený svět Kalahari, jíž předcházel stejnojmenný dokument pro stanici BBC z roku 1955.
Nedat najevo překvapení
Příchozí návštěvníci byli prý často varováni, aby nikdy nedali najevo překvapení, narazí-li neočekávaně na Křováka: mohl by si to vykládat tak, že by ho byli viděli dřív, kdyby nebyl tak malý. Když člověk znenadání na Křováka narazil, popisuje van der Post, pak jedině moudré jednání bylo, okamžitě vzít na sebe vinu, že jste ho tak překvapili: ,,Prosím, nebuďte uražen. Cožpak si opravdu myslíte, že osoba tak velká jako vy, by se mohla skrýt tak, že ji není vidět? My vás přece viděli už z dálky a jdeme rovnou sem!"
Okamžitě se zklidní oheň v těch zářících očích, zlatý hrudník se ohromně rozšíří a Křovák vás zdvořile přivítá. Anebo, jak mi jednou řekl nejstarší z našich Basutů, citujeme van der Posta, snad nejlepší ze všeho bylo pozdravit po křováckém způsobu zvednutím dlaně pravé ruky vysoko nad hlavu a hlasitým zvoláním: ,,Tshjamm! Dobrý den! Viděl jsem vás už z dálky a umírám hlady!"
Basutové, správněji Sutové (anglicky Sotho), jsou bantuský kmen žijící v Jihoafrické republice a v Lesothu.
Jen ne zdrobněliny
Evropané rádi užívají zdrobnělin v lichotivém smyslu. U Křováků to působí naopak. Nelítostné ničivé síly, které proti nim osud postavil, jako by se vysmívaly jejich proporcím, a tak se možná snažili zmírnit svůj pocit nejistoty vysněnou vidinou fyzické mohutnosti, jakou nikdy neměli. Proto se na svých nástěnných malbách zobrazili jako obři, bojující s jinými obry, a šli v tom tak daleko, že nebýt jejich qhwai-xkhwe (celoživotní polovztyčená pozice penisu – pozn. aut.), nebyli by skoro k rozeznání od nepřátel, kteří se nad nimi tyčili, popsal cestovatel van der Post ve své knize.
