Tichý zabiják v českých kuchyních: Máte ho v šuplíku i vy a uvolňuje jedy přímo do jídla
Foto: unsplash
4 min
Většina z nás má doma plastové vařečky a naběračky, aniž by tušila, že za určitých podmínek mohou do jídla uvolňovat chemické látky. Podívala jsem se na to, co o tom říká věda a kdy má smysl sáhnout po alternativách.
Reklama
Když jsem před časem četla studii o migraci chemických látek z kuchyňského náčiní, přiznám se, že jsem se trochu nervózně podívala na svou sbírku plastových vařeček. Některé už pamatovaly lepší časy – poškrábané, vybledlé, ale stále věrně sloužící. Jenže právě opotřebení je jedním z klíčových faktorů, které ovlivňují, kolik látek se z plastu může uvolnit.
Téma migrace chemikálií z plastů do potravin není žádná novinka. Evropská unie má pro tyto materiály poměrně přísnou legislativu – Nařízení Komise (EU) č. 10/2011 stanovuje konkrétní limity pro jednotlivé látky i celkovou migraci. Jenže mezi laboratorními testy a realitou každodenního vaření bývá rozdíl.
Kdy se z plastu uvolňuje nejvíc látek
Kritickým faktorem je teplota. K výraznější migraci chemických látek dochází především při teplotách nad 70 °C, přičemž při překročení 100 °C – tedy při běžném vaření, smažení nebo míchání horkých omáček – se proces výrazně zrychluje. Ale teplota není jediný činitel.
Tuky a kyseliny v potravinách fungují jako jakési urychlovače. Rajčatová omáčka s olivovým olejem představuje z tohoto pohledu náročnější prostředí než třeba vařená rýže. Kombinace vysoké teploty, tuku a kyselosti vytváří podmínky, při kterých se chemické látky z plastu uvolňují nejsnáze.
Každý plast má své specifické riziko
Zajímavé je, že různé typy plastů uvolňují různé látky. Nylonové (polyamidové) náčiní, často v tmavých barvách, může při kontaktu s horkými potravinami uvolňovat primární aromatické aminy (PAA). Některé z nich jsou klasifikovány jako karcinogenní nebo genotoxické. Studie opakovaně ukazují, že zejména levnější tmavé nylonové pomůcky mohou překračovat povolené limity.
Melaminové nádobí zase při teplotách nad 70 °C a v kombinaci s kyselými potravinami uvolňuje formaldehyd a samotný melamin. Formaldehyd je Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny (IARC) klasifikován jako prokázaný lidský karcinogen skupiny 1. Melamin ve vyšších dávkách může poškozovat ledviny.
Polypropylen, považovaný za stabilnější variantu, může uvolňovat oligomery – menší molekuly polymeru, jejichž dlouhodobé zdravotní dopady zatím nejsou plně prozkoumány. A silikon? Ten je často prezentován jako bezpečná alternativa, ale záleží na kvalitě. Nekvalitní silikon může při vysokých teplotách uvolňovat siloxany, které jsou podezřelé z narušování hormonální rovnováhy.
Proč záleží na dlouhodobé expozici
Nejde o to, že by vás jedna porce polévky zamíchaná plastovou naběračkou okamžitě poškodila. Problém je v kumulativním efektu – denní, nenápadné expozici, která se sčítá. Látky jako ftaláty nebo bisfenol A (BPA) jsou označovány jako endokrinní disruptory, tedy chemikálie schopné narušovat hormonální systém.
Vědecká literatura je spojuje s reprodukčními problémy, vývojovými vadami, hormonálními poruchami, a dokonce se zvýšeným rizikem některých typů rakoviny. Je fér říct, že BPA se v kuchyňských pomůckách vyskytuje méně často než v jiných plastech, ale celkový obraz expozice z různých zdrojů je znepokojující.
Opotřebení jako varovný signál
Jedna věc mě při procházení dostupných informací zaujala obzvlášť: mechanické opotřebení dramaticky zvyšuje míru uvolňování látek. Škrábance, prasklinky, vybledlá barva – to vše narušuje povrch plastu a usnadňuje migraci chemikálií. Opakované mytí v myčce, UV záření, cykly zahřívání a chlazení proces degradace urychlují.
Ta stará vařečka, která věrně slouží už deset let? Možná je čas ji vyměnit.
