Středověk nejspíš nebyl tak špinavý, jak si myslíme. Přestože byla tekoucí voda luxus, lidé o sebe dbali
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
3 min
Představa středověkého člověka jako špinavého a páchnoucího hnojem je mylná. V rámci možností lidé dodržovali různé hygienické návyky. Používali dokonce deodorant ze šalvěje, která má dezinfekční účinek a zabraňuje pocení.
Reklama
Základní hygienické návyky
Ve středověku se věřilo, že pravidelné mytí je zásadní pro pevné zdraví, protože odstraňuje z těla nečistoty včetně potu, který byl chápán jako škodlivý vedlejší produkt trávení. Součástí dobrého vychování bylo si před jídlem umýt ruce. Příbory byly pro většinu lidé nedostupné a jedlo se rukama. Po probuzení a před spaním si lidé každý den myli ruce a obličej. Špínou a vešmi trpěli snad jen extrémně zbožní jedinci, kteří považovali přehnanou péči o tělo za hřích a raději kultivovali svou duši. Proslulou špindírou byla například královna Isabela Kastilská, která o sobě prohlašovala, že se v životě koupala pouze dvakrát – po svém narození a před svatbou.
Koupání a mytí vlasů
Okolo 80 % populace pracovalo na polích a se zvířaty, což vyžadovalo časté mytí, na rozdíl od v čistotě žijící šlechty. Horké koupele však byly pro většinu lidí nedostupné. Nanošení většího množství vody bylo fyzicky náročné a ohřev lázně byl finančně nákladný. Obyčejní lidé si několikrát do týdne umyli celé tělo v různých nádobách se studenou vodou, kterou si do příbytků nosili ze studní, řek nebo jiných zdrojů. Občas použili mýdlo nebo směs bylin. V létě se koupali v řekách a jezerech. Mytí vlasů bylo doporučeno alespoň jednou za tři týdny. Obyvatelé měst mohli navštěvovat veřejné lázně, kterých bylo například v Paříži na poč. 13. stol. nejméně 32.
Dentální hygiena
Čištění zubů se praktikovalo pomocí přírodních past vyrobených z bylin (máty, majoránky, ...) rozdrcených v hmoždíři a smíchaných s vodou. Směs se aplikovala kouskem hadříku. Smyslem procesu bylo především zbavení se zápachu z úst. K čištění mezizubních prostor se používaly tenké větvičky, především z lísky. Anglický lékař Gilbert doporučoval svým pacientům, „aby si zuby po jídle vysušili suchým lněným hadříkem... aby se na nich nelepilo žádné jídlo a mezi zuby nebyla žádná hnilobná hmota, která by je zahnívala.“
Toalety a kanalizace
Jako toalety sloužily žumpy, které byly někdy pro zajištění soukromí obestaveny kadibudkou. Místo dnešního toaletního papíru používali hrst sena, slámy, trávy či mechu. Majetní měšťané měli vlastní záchody na dvorcích nebo v domech, odkud byly výkaly vedeny kanálem k žumpě na dvoře. Do žump se také odváděl veškerý odpad z domácností. Žumpy byly pravidelně vyprazdňovány k tomu pověřenými pracovníky. Obsah se zakopával za městem nebo se jím hnojilo pole. Vyhazování odpadků na ulici, byť se tak často dělo, bylo v mnohým středověkých městech zakázáno.
Péče o oblečení
Obyčejní lidé se oblékali do bavlny, vlny a v zimě také do kožešiny a kůže, bohatší si mohli dovolit hedvábí a exotické kožešiny. Navzdory představě z amerických historických velkofilmů, bylo středověké oblečení i chudých lidí pestře barevné a udržované. Špinavé prádlo se pralo v nedalekých řekách nebo k tomu určených vědrech. Špíny a zápachu z oblečení se při praní zbavovali směsí drcených bylinek, močoviny nebo popela. Většina lidí měla na výměnu alespoň jedno další oblečení a prali si poměrně často.
