Možná to nejsou jen teorie, že Kartaginci zabíjeli své děti, aby uspokojili své bohy. Moloch byl velmi chtivý bůh
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
3 min
Kartaginská civilizace se dodnes považuje za velkou záhadu, nad kterou visí několik otazníků, a to nejen ve způsobu jejich života. Jedná se opravdu o civilizaci, která byla schopná zabíjet své děti, jen pro uspokojení démonického boha Molocha?
Reklama
Potomci Féničanů
Kartaginci jsou považováni za potomky Féničanů – starověké civilizaci obchodníků a stavitelů lodí, z východního konce Středozemního moře. Velkými specialisty byli ve výrobě jemných textilií, domácích potřeb (nábytek a kuchyňské náčiní) a také parfémů. Svou pílí a ochotou budovat těžili obrovské zisky, díky kterým se Kartágo stalo moderním městem a centrem obchodu s drahými kovy.
Starověké Kartágo bylo založeno zhruba před dvěma tisíci lety a patřilo mezi nejsilnější velmoc ve starověku – alespoň tedy do doby, než bylo celé Kartágo zničeno Římany.
Po obrovském boji, ve kterém se Kartaginci hrdinně bránili do poslední minuty, byli nakonec donuceni Římany odevzdat veškeré válečně lodě, vojenské přeběhlíky, zajatce i uprchlé otroky. Dobyté Kartágo lehlo popelem, bylo prokleto na věčné časy a symbolicky prosoleno.
Běžná praxe přinášení lidských obětí
Jedním z nejdůležitějších aspektů kartaginské kultury byl zajisté TOFET – posvátné místo, skryté mimo město, které sloužilo pro pohřbívání malých dětí. Jednalo se o ohnivý oltář (svatyni), na který se pokládaly oběti, jejichž pozůstatky se ukládaly do uren. Každé místo uložení urny bylo značeno stélou (kamenný náhrobek) ve tvaru oltáře, kapličky nebo trůnu.
Přinášení lidských obětí božstvu se stalo běžnou praxí u blízkovýchodních národů jako právě:
- Féničané
- staří Syřané
- Kartaginci
Oběti byly považovány jako způsob uklidnění božstva nebo jako prosba o laskavost.
V nedávné době se téma TOFET stalo předmětem historických sporů. Starověké texty totiž obsahují důkazy o archeologických nálezech, které prokazují ostatky zejména dětských obětí. Mnozí archeologové však nesouhlasí s tímto závěrem a poukazují právě na archeologické důkazy, které považují za nedostatečné.
Neprůstřelný důkaz?
Zda Kartaginci opravdu zabíjeli své děti pro uspokojení boha, se můžeme jen domnívat. Nicméně existují spisy, ve kterých jsou opravdu zmínky o místech s dětskými pozůstatky na území Kartága. Konkrétně se jedná o křesťanské a židovské spisy.
Historici pro svou teorii uvádějí jako hlavní důkaz dětských obětí v Kartágu popis římského spisovatele Diodoruse Siculuse, z roku 310 př. n. l. Zde detailně popisuje obětování dětí z vyšších tříd ve jménu boha Baala – Molocha.
Bůh starých západních Semitů
Kartaginci prý obětovávali své děti ve jménu boha Molocha, též nazývaného jako Baal. Byl považován za boha války, který byl vylíčen jako válečník s přílbou a rohy, nebo také jako mohutný býk. Ve středověku byl tento bůh považován za démona, kvůli kterému byly oběti spáleny na popel – jen to byla jediná možnost, jak se dostat k Molochovi.
Historici, archeologové ani démonologové se dodnes neshodnout, zda se jednalo o boha nebo o fyzického člověka.
Poté co byli Kartaginci zachráněni před Řeky, se víra v Molocha znásobila. Vítězství bylo prý formou odměny za 500 dětských obětí, které obětovali den před zmiňovanou bitvou.
