Leonardova Poslední večeře: Bývala v koňské stáji, dveře ukrojily Ježíšovi nohy a má několik kopií
Foto: Renata Sedmakova/ Shutterstock
2 min
Nástěnnou malbu o rozměrech 460 x 880 centimetrů vytvořil Leonardo di ser Piero, zvaný da Vinci (z Vinci) pro svoje patrony, milánského vévodu Ludovica Sforzu a jeho choť Beatrici d´Este. Tuto ikonickou malbu si můžete na vlastní oči prohlédnout v refektáři dominikánského kláštera připojeného k jednomu z nejznámějších kostelů v Miláně Santa Maria delle Grazie.
Reklama
Významný italský renesanční všeuměl - malíř, sochař, architekt, přírodovědec, hudebník, spisovatel, vynálezce a konstruktér tvořil tuto nástěnnou malbu s přestávkami během let 1495 – 1498. Nejedná se o fresku, které byly v té době velmi oblíbené, protože da Vinci maloval již na suchou omítku technikou zvanou vaječná tempera.
Zachytil na ní Ježíše a dvanáct apoštolů při jeho poslední večeři, kdy Ježíš všem oznámil, že bude zrazen. Jedná se o jedno z nejznámějších děl západního světa.
Tři známé kopie
Existují tři kopie tohoto díla. První dvě jsou dílem da Vinciho asistentů, mají podobné rozměry jako originál, jedná se o olejové malby a dochovaly se téměř v původní kvalitě. První z nich je je umístěna v londýnské Academy of Art a druhá v kostele sv. Ambrogia ve městě Ponte Capriasca ve Švýcarsku. Třetí kopie, taktéž olej na plátně, je umístěna v muzeu Leonarda da Vinciho v klášteře Tongerlo Abbey v Belgii.
Obraz podkladem
Odkazů na toto dílo existuje v současné kultuře nespočet. Nejznámější je v románu Dana Browna Šifra mistra Leonarda, který proslavil i stejnojmenný film s hercem Tomem Hanksem v hlavní roli. Dan Brown zde popisuje, že malba je hlavní stopou k tzv. svatému grálu.
Histo(e)rické zacházení
Vzhledem k použitému stylu malby, povětrnostním podmínkám, necitlivému zacházení se samotným kostelem i malbou a bombardováním za druhé světové války je zachována pouze malá část malby. Například roku 1652 byly do stěny s malbou vybourány dveře a ukrojily tak například část Ježíšových nohou a v 18. století za vládnutí Napoleona sloužil refektář jako vojenská stáj pro koně. Proto v roce 1978 začala velká restaurátorská akce věhlasné malby, která trvala až do roku 1999.
