Samojská ložnice pro 50 lidí: Umění milovat zaučí jako první strýc mladých dívek, poté výkonní kvalifikovaní milenci
Foto: Churchill, Llewella Pierce, Mrs. / No restrictions, Public domain, Wikimedia commons
3 min
Existuje jedna část zeměkoule, která je pro mnohé lidi přímo synonymem fyzické lásky. A touto oblastí je zcela nesporně Polynésie. Ony rajské ostrovy v Jižních mořích. Příkladem toho, jak to na těchto „ostrovech milování” skutečně chodí, je pro nás ne příliš známá i méně popularizovaná země – Samoa.
Reklama
Poznatky a vyprávění autora knihy Sex v pěti dílech světa, aneb, Cestopis časem a prostorem tělesné lásky světa Miloslava Stingla se vztahují k tradiční kultuře, zvykům, obyčejům a praktikám kmenů a národů v této části světa – takovým, jaké u nich existovaly už před příchodem bělochů a křesťanství. V některých místech zapadní vlivy a křesťanské zásady proměnily i mnohé z toho, co se týká sexu a věcí lásky.
Samojský učitel sexu
Muž má v samojské společnosti vyučovat „umění milovat”. Sexuálními učiteli samojských dívek jsou často výrazně starší, eroticky zkušení muži. Velice obvyklé je také to, co my bychom považovali za krvesmilstvo, totiž to, že samojské dívce často „první praktické lekce sexu” uděluje její vlastní strýc.
Neodsouzený vynucený incest
Podle Stingla pohlavním stykům mezi blízkými pokrevními příbuznými napomáhá vlastně i ona sociální organizace Samojců. V aize – velkorodině, kde žije pohromadě v jediném domě a v jedné společné „ložnici” často až padesát lidí a v jejímž v čele stojí jako skutečný samovládce matai, který má veškerá neomezená práva – se přirozeně někdy stává, že tento vůdce velkorodiny využije svého postavení a nutí ke styku své ženské příbuzné, někdy i vlastní dcery. Takové chování ale samojská společnost zásadně neodsuzuje.
Výkonní mladí manaiové
„Učiteli pohlavního život” mohou být však na Samoi i muži mladší. Zejména ti, jež jsou nazýváni „manaia” (viz na úvodním obrázku). „Mana” je v představách Polynésanů jakási nadpřirozená síla, energie, kterou však nejsou všichni lidé obdařeni ve stejně velké míře. Tato „osobní výše many” se mohla projevovat u mladého muže i mimořádnou erotickou výkonností a značnou rafinovaností v milostných hrátkách.
Shromažďovatelé rohoží
Zvláště zdatní anebo mimořádnou erotickou fantazií nadaní manaiové se těšili u samojských dívek velké úctě a oblibě. Za odměnu za dobré „sexuální slużby” dostávali manaiové od svých partnerek bílé rohože. Pohlavní schopnosti těchto „kvalifikovaných milenců” potom posuzovala samojská společnost podle počtu rohoží, které manaia dokázal od svých „zákaznic” shromáždit. A až dodnes vzpomínají místní Polynésané ve svých písních na některé zvláště zdatné „shromažďovatele rohoží”.
Cesta k erotické zralosti
Samojský manaia musel být tedy ve věcech sexu nejenom zběhlý, ale zejména velice výkonný. Jeho „povinností” nebylo jenom panny deflorovat, ale i nadále zatím málo zkušené dívky eroticky vzdělávat. Poněvadž „žena ztrátou panenské blány ještě neztrácí nezralost”, věřili Polynésané, popisuje Miloslav Sting ve své knize Sex v pěti dílech světa, aneb, Cestopis časem a prostorem tělesné lásky.
