Rohanský kodex fascinuje svět i badatele. Nikdo stále nerozluštil jeho obsah ani to, kdo jej sepsal
Foto: Public domain, Wikimedia commons
3 min
Rohanský kodex je ilustrovaný rukopis objevený v Maďarské akademii věd v roce 1838. Jazyk a autor rukopisu nejsou známy, přestože se jej mnohokrát pokoušeli rozluštit.
Reklama
Rohanský kodex má sám o sobě téměř 450 stran a obsahuje téměř stovku kreslených ilustrací s bitevní i křesťanskou tematikou. Počet znaků v rukopise je mnohem větší, než je u soudobých archaických textů z území Uher obvyklé. Paradoxně se však vůbec neví, jak se má kniha číst. Text lze interpretovat zleva doprava či zprava doleva, ani v jednom směru nedává smysl. S jistotou lze říct pouze to, že papír použitý k sepsání Rohanského kodexu pochází z Itálie z doby 16. století.
Podobnost s Voynichovým rukopisem
Kodex svým zpracováním připomíná Voynichův rukopis, archaickou, ale dobře známou knihu psanou neznámým jazykem, navíc doprovázenou primitivními ilustracemi na neznámá témata. Paralely s Voynichovým rukopisem jsou snadno patrné při vzájemném porovnání obou kodexů. Oba jsou psány v záhadných kódech a jazycích a oba poskytují tajuplné, avšak obsahem zajímavé náznaky témat prostřednictvím stejně záhadných ilustrací. Dosavadní studie naznačují, že Rohanský kodex je autentickou knihou, avšak její tajemství se zatím nepodařilo rozlousknout.
Historické pozadí knihy
Kodex se v historii pravděpodobně poprvé objevil v roce 1743 v katalogu knihovny v Rohonci (dnešní Rechnitz). Navzdory nemožnosti jej přečíst se Kodex zařadil do kategorie modlitebních knih. Neexistuje však žádný jednoznačný důkaz, že se jedná o tentýž kodex, jakým byl později označen ten Rohanský, přestože modlitební kniha je psána v současném maďarském jazyce.
Kodex jako takový pak byl poprvé zmíněn v roce 1838. Maďarský šlechtic žijící v Anglii, Gusztáv Batthyány, věnoval Akademii celou svou knihovnu, jejíž součástí byl i Rohanský kodex. O původu nebo historii knihy před Batthyánym nejsou žádné informace. Pokud tak původní majitel poskytl knihovně nějaké informace o původu rukopisu, byly ztraceny ve víru dějin.
Pokusy o rozluštění
V průběhu let se objevila celá řada učenců odhodlaná kodex dešifrovat, příp. pak přeložit do některého z moderních jazyků. Již v roce 1840 jej bezvýsledně zkoumali maďarští učenci. I další pokusy v letech 1884 a 1890 skončily ve slepé uličce. Části kodexu jsou dnes dostupné na internetu pro amatérské zájemce o rozluštění jeho záhady. Dosavadní pokusy od ručního luštění kódu až po využití počítačového softwaru však byly neúspěšné.
Možný padělek
Tvrzení o podvrhu a falzifikátu se objevila již koncem 60. let 19. století. V roce 1866 označil historik Károly Szabó maďarského knihovníka Sámuela Literátiho Nemese jako autora Kodexu. Nemes byl antikvář, o němž bylo známo, že vymyslel řadu padělků a falešných dokumentů a knih. Pokusy spojit Nemese s Kodexem však byly neúspěšné.
Dešifrovací práce tak pokračují v naději, že se podaří rozluštit kód Rohanského kodexů, a vyřešit tak tuto starou uherskou záhadu.
