Psycholog Matějček vědecky zkoumal tak „všední, známé věci“, že ho dodnes uznává celý svět
Foto: Autor © Česká televize
Co dělá rodinu rodinou? Co z hlediska dítěte? V čem je rodina nenahraditelná? Podle získaných poznatků profesora Matějíčka jsou vnější znaky rodiny málo důležité z pohledu dítěte. Důležitější jsou znaky ty vnitřní, psychologické. Jsou to určité základní duševní potřeby dítěte, které musí být splněny, aby se po duševní stránce vyvíjelo dobře a zdravě.
Paradoxně věci nejbližší a nejzákladnější zůstávaly dlouho nedotčeny vědeckým zkoumáním. Kdopak by se zajímal o něco tak všedního, všeobecně rozšířeného a každému ze zkušenosti dokonale známého? A přece je to základní kámen pro výstavbu lidské osobnosti. A kterýpak dobrý stavitel by se nestaral ze všeho nejvíc právě o základy? Na tyto otázky se během své dlouholeté praxe ptal a nacházel na ně odpovědi český psycholog a mezinárodně uznávaný vědec prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc. (16. srpna 1922, Chlumec nad Cidlinou - 26. října 2004, Praha), který se zabýval zejména dětskou klinickou psychologií.
Matějček absolvoval reálné gymnázium v době druhé světové války, kdy byly české vysoké školy uzavřeny, a proto se k univerzitnímu studiu dostal až po osvobození, uvádí encyklopedie Osobnosti české historie. Mezitím pracoval doma v kladrubském hřebčíně - jeho otec byl ředitelem - a později v továrně Baťa ve Zlíně. Do školních lavic se vrátil na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde vystudoval češtinu a filozofii (její součástí bylo tehdy i studium psychologie).
ůvodní představu stát se učitelem posléze upustil a soustředil se jen na psychologii. V letech 1950-1951 působil ve výchovném ústavu Dobrý pastýř a další dva roky pracoval v Socio-diagnostickém ústavu v Praze. Svou další odbornou praxi v letech 1953-1969 spojil s Dětskou psychiatrickou ambulancí v Praze. Od počátku 70.let se více zaměřil na akademickou dráhu, kdy nastoupil jako odborný asistent na katedru pediatrie Lékařské fakulty Karlovy univerzity.
Paralelně přednášel také klinickou psychologii a psychologické poradenství na Filozofické fakultě. Od roku 1991 působil jako výzkumný pracovník v Psychiatrickém centru Praha. Jeho působnost pronikala i do neziskového sektoru. Matějček patřil mezi významné spoluzakladatele SOS dětských vesniček, od roku 1994 působil v dětském centru Paprsek, které se věnuje postiženým dětem a jejich rodinám. Za účelem rozvoje výzkumu vývojové psychologie zejména mezi mladými badateli založil Nadaci profesora Matějčka oceňující vznikající diplomové práce z tohoto oboru.
Zdeněk Matějček patří mezi přední představitele dětské psychologie a psychiatrie. Celosvětový ohlas vzbudilo v roce 1963 vydání a následné přeložení do několika jazyků, publikace Psychiatrická deprivace v dětství, kterou napsal společně s Josefem Langmeierem. Průlomová práce pracuje s novým pojmem psychické deprivace, jež označuje stav dlouhodobého neuspokojování základních psychických potřeb jedince, nejčastěji vřelého citového vztahu a stimulace smyslových podnětů. Matějček zde zužitkoval své zkušenosti z práce s dětmi, které od útlého věku vyrůstaly v ústavní péči.
Matějček usiloval o nový přístup k výchově, za nejdůležitější považoval zájmy dítěte a humanistický přístup, zdůrazňoval rovněž význam rodiny. Vedle mnoha odborných textů své závěry vložil do populárně naučných publikací o výchově dětí, např. kniha z roku 1968 Po dobrém, nebo po zlém?, pojednávající o výchovných metodách, se dočkala již mnoha dalších vydání.
Matějček již za svého života získal řadu ocenění své práce. V roce 1996 obdržel od prezidenta republiky Václava Havla medaili Za zásluhy, za celoživotní dílo ho ocenilo ministerstvo školství, získal také cenu Americké psychologické asociace.
