Veliká cesta: Bez pražských Holešovic by nebyl mezinárodní dálkový obchod
Foto: Vltava v Praze rok 1663. Zdroj: Schleder, Johann Georg,Carl Henric de Osten ingen. delinea.Johan Merck ingenieur delineavit / Public domain, Wikimedia commons
5 min
Před vybudováním Juditina mostu musely projít všechny těžké náklady přes holešovické Maniny, tedy přes „neschůdné místo“. „Veliké město Slovanů Praha" bylo už od 10. století významným uzlem mezinárodního obchodu sahajícího od Bagdádu přes Řezno až po Kordóbu.
Reklama
Praha a její přechody přes Vltavu existovaly od nepaměti. Řeka teče nad Prahou hluboko zaříznutým kaňonem desítky kilometrů až po Zbraslav. V pražské kotlině řeka meandruje v širokém údolí a od Tróje znovu pokračuje v zaříznutém kaňonu. Město Praha bylo založeno u významných brodů, které ovlivnily pohyb obyvatelstva i mezinárodní obchod.
Dva stěžejní vodní přechody
Všechny tehdejší brody byly klíčové, ale dva z nich byly v dávné minulosti zcela stěžejní. Všechny prastaré cesty přes Čechy, ze severu na jih a ze západu na východ, překračovaly Vltavu v Praze dvěma brody. Ten nejdůležitější byl ve vltavském oblouku v Holešovicích a šel přes mělčiny na Maninách, druhý se nacházel na místě Karlova mostu, uvádí český historik a publicista Dušan Třeštík ve své publikaci Češi a dějiny v postmoderním očistci.
Na jih odtud nebyl široko daleko přes ještě nesplavněnou Vltavu žádný brod a na sever byl nejbližším možným brodem brod v Ouholičkách (dnes Úholičkách, kde byl v raném středověku velmi významný tzv. Roztocký brod. Ten byl navázán na cestu přes Drahaňskou roklinu do Bohnic a dále. K jeho ochraně byly na obou březích Vltavy v 9. století vybudovány tvrze Levý Hradec a Pravý Hradec.
Holešovický brod
Pradávný Holešovický brod se nalézal v prostoru dnešní městské části Troja zhruba v místě lávky pro pěší a vedl přes Císařský ostrov. Osídlení na území této městské části je prokázáno již v mladší době kamenné. Od holešovického brodu vedla stará cesta, nazývaná od středověku Dlážděnka (dnes ulice Na Dlážděnce), do Kobylis, na Mělnicko a do Polabí, Jiren, Vyšehořovic a pak dále až na Moravu. Ve středověku byl pro stabilnější poměry holešovický brod užíván přednostně před bubenským (v místech dnešního Hlávkova mostu přes ostrov Štvanice).
Původní význam slova „manina“ je „neschůdné místo“. Podle jiného vysvětlení pochází název Maniny z doby před regulací Vltavy, kdy zde v nánosech písku vznikala náhodně - maně - proměnlivá říční ramena.
Na Maninách musel přebrodit celý svět
Kdo chtěl jít ze severu nebo ze západu na Moravu, či na jih, přímější cestou k Dunaji přes Gmündské sedlo, musel přes Maniny. Sem směřovala od Levého Hradce tzv. „Veliká cesta“, zde se na protějším břehu, u sv. Petra, usadili němečtí kupci. Nejstarší Praha také neležela na Malé Straně a Hradčanech, nýbrž v předpolí maninského brodu, v Dejvicích a dále odtud až k Veleslavínu a Šárce. Ještě ve 12. století, před postavením Juditina mostu, musely jít všechny těžké náklady přes Maniny.
Kvůli Karlu IV. nechali v celém okolí uřezat prasatům uši a ocásky a v Praze bylo lacino aneb První…
Obchody řídily rozmary přírody, tedy Vltavy
Pražské přechody přes Vltavu byly vždy tím „svorníkem země“, který zde viděl učený jezuita Bohuslav Balbín (1621-1688) a znázornil ve svém díle Historické miscelánie království českého. Dlouho to ale byly jenom brody, závislé na rozmarech řeky, nebyla to lidská, a už vůbec ne císařská díla. Kupecké karavany byly často nuceny dlouho tábořit na březích Vltavy, než ji mohly se svými vozy přebrodit.
„Veliké město Slovanů Praha" přitom bylo už od 10. století významným uzlem mezinárodního obchodu sahajícího od Bagdádu přes Chorézm, chazarskou říši a kyjevskou Rus přes Řezno, Mohuč, Verdun, Lyon až po Kordóbu. Na tržišti, nedávno objeveném na Malé Straně, se setkávali arabsko-židovští, varjažsko-ruští, maďarští kupci, zněly tu všechny jazyky, uvádí Dušan Třeštík.
Dávná urgentní potřeba mostu
Mezi Prahou a Mohučí (německy Mainz) existovalo tehdy pravidelné, téměř „poštovní“ spojení. A to vše záviselo na rozmarech Vltavy. Praha a celá země potřebovaly most, to nevěděl teprve císař Karel, věděli to již Přemyslovci v 10. století. Historikové se ale v odpovědi na otázku, zda se to uskutečnilo už v 10. století, nemohou shodnout. Jde přitom podle Třeštíka (a zdaleka ne pouze podle něj) o kontroverzní a širokou debatu v českém dějepisectví, o otázku pravosti či nepravosti slavné Kristiánovy legendy o sv. Václavu a sv. Ludmile. Ale o tomto a o dávném mostě, který údajně stál pod sídlem českých králů ještě před Juditiným mostem, si povíme v našich dalších článcích.
