Nejen strava a stres: Nedostatek pohybu klíčovým faktorem předčasného stárnutí

Nezdravý životní styl si většina lidí spojuje s cigaretami, alkoholem nebo fast foodem. Data z mezinárodního výzkumu Global Burden of Disease ale ukazují, že mezi nejvýznamnější rizikové faktory ovlivňující délku i kvalitu života patří také nedostatek pohybu. A právě dlouhé hodiny strávené sezením – v kanceláři, v autě nebo večer u televize – tvoří podstatnou část tohoto problému.

Podle Státního zdravotního ústavu není dostatečně fyzicky aktivních více než 65 % české populace. To znamená hodiny a hodiny denně strávené na židli, které nám chybí na pohyb. A tělo si to pamatuje.

Co se děje uvnitř těla

Dlouhodobé sezení není jen pasivní stav – je to proces, který aktivně mění fungování organismu. Jedním z klíčových mechanismů je snížení inzulinové senzitivity. Svaly v klidu spotřebovávají méně glukózy, tělo musí produkovat více inzulinu a postupně se rozvíjí inzulinová rezistence. Odtud je už jen krok k cukrovce 2. typu.

Současně klesá aktivita enzymu lipoproteinlipázy, který je zásadní pro metabolismus tuků. Výsledkem jsou vyšší hladiny špatného cholesterolu a triglyceridů – ideální podmínky pro vznik aterosklerózy. Cévy navíc trpí takzvanou endoteliální dysfunkcí, kdy se jejich vnitřní výstelka poškozuje, ztrácejí pružnost a snadněji se zanášejí. Zvyšuje se riziko vysokého krevního tlaku, infarktu i mrtvice.

Lžeme si do kapsy

Zajímavé je, jak se vlastně měří, kolik času lidé tráví sezením. Vědci používají dva přístupy: dotazníky a objektivní měření pomocí nositelných zařízení. Mezinárodně validované dotazníky jako IPAQ nebo ty z Evropského zdravotního šetření se ptají na délku sezení v práci, ve volném čase i při dopravě.

Problém je, že lidé mají tendenci výrazně přeceňovat svou fyzickou aktivitu a podceňovat čas strávený v sedě. Výzkumníci z Univerzity Karlovy i Masarykovy univerzity potvrdili, že objektivní měření pomocí akcelerometrů nebo chytrých hodinek ukazuje dramaticky odlišná čísla. Skutečnost bývá horší, než si připouštíme.

Kdo je nejvíce ohrožen

Sedavý způsob života se nedotýká všech stejně. Věk hraje významnou roli – starší generace často tráví více času v sedě, ale problém se týká i dětí a teenagerů, kteří čelí epidemii digitálního sedavého chování s nekonečnými hodinami před obrazovkami. Vzdělání má paradoxní vliv: vysokoškolsky vzdělaní lidé sice mohou mít větší povědomí o zdraví, ale jejich zaměstnání jsou často kancelářská.

Životní prostředí a příjmy jsou také klíčové. Obyvatelé měst s omezeným přístupem k zeleným plochám, bezpečným chodníkům a sportovištím jsou náchylnější k sedavému životu. Rodiny s nižšími příjmy často nemají prostředky na sportovní kroužky nebo permanentky do posiloven.

Ekonomická zátěž v miliardách

Dopad sedavého způsobu života není jen zdravotní, ale i ekonomický. Léčba chronických onemocnění přímo spojených s neaktivitou – cukrovky, srdečních chorob, obezity, některých typů rakoviny a problémů s pohybovým aparátem – představuje pro český zdravotnický systém zátěž v řádu miliard korun ročně.

Podle odhadů Evropské aliance pro veřejné zdraví stojí fyzická neaktivita evropské ekonomiky desítky miliard eur ročně. K přímým nákladům na léčbu se přidává ztráta produktivity – častější absence v práci, snížená efektivita a dřívější odchody do invalidního důchodu.

Vražedná kombinace faktorů

Sedavý způsob života zřídka přichází sám. Většinou jde ruku v ruce s nekvalitní stravou, chronickým stresem a nedostatkem spánku. Konzumace vysoce zpracovaných potravin plných cukru a nezdravých tuků v kombinaci s minimem pohybu je přímá cesta k metabolickému syndromu.

Chronický stres sám o sobě zvyšuje riziko srdečních chorob a oslabuje imunitu. Nedostatek kvalitního spánku pak ovlivňuje hormonální rovnováhu, zvyšuje chuť na nezdravé jídlo a snižuje motivaci k pohybu. V českém kontextu, kde jsou všechny tyto faktory bohužel rozšířené, se jejich souhra stává kritickou.

Cesty ven existují

V rámci Národního akčního plánu zdraví 2021–2030 jsou definovány cíle pro zvýšení fyzické aktivity. Na pracovištích se prosazují aktivní kanceláře s výškově nastavitelnými stoly, „walk and talk“ nebo pravidelné krátké přestávky na protažení. Města investují do cyklostezek, zlepšují chodníky a rozšiřují veřejné prostory pro sport.

Zdravotní pojišťovny nabízejí preventivní programy a příspěvky na sportovní aktivity. Školy zavádějí více hodin tělesné výchovy a programy motivující děti k pohybu. Klíčové je ale především osobní rozhodnutí – každá minuta v pohybu, každý krok, každé protažení se počítá.

Možná nejde o to běhat maratony nebo trávit hodiny v posilovně. Stačí vstát od stolu každou hodinu, projít se na oběd, vzít schody místo výtahu. Drobné změny, které v součtu mohou znamenat roky života navíc.