Posádka námořníků snědla vlastního kapitána – příběh Franklinovy výpravy na Arktidu
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
Více než sto let ležely kosti námořníků z arktické výpravy Johna Franklina roztroušené na skalnatém pobřeží arktického ostrova. To, co však účastníky čekalo na konci této výpravy, vyděsí i ty nejotrlejší.
Reklama
V roce 1845 se 130 mužů v čele Johnem Franklinem vydalo hledat splavný severozápadní průjezd Arktidou. Výprava však nebyla úspěšná a jejich dvě lodě – HMS Erebus a HMS Terror – uvízly v ledové pasti. Sir John Franklin během cesty zemřel, zatímco kapitán lodi Erebus James Fitzjames se pokusil loď opustit a dostat celou posádku do bezpečí. Nástrahy Arktidy však byly nemilosrdné a nikdo z nich nepřežil.
Postupné odhalování tajemství ztracené výpravy
Tajemství výpravy zůstalo ukryto až do 60. let 19. století, kdy se badatelé rozhodli využít ústní historie Inuitů žijících v oblasti. Jejich svědectví spojili se zápisky ze samotné výpravy. Nakonec se jim podařilo najít místo, kde Fitzjames a nejméně tucet dalších lidí zahynulo. Byl to právě kapitán lodi Erebus, kdo se podílel na vytvoření poslední známé zprávy z výpravy, nalezené na ostrově krále Williama.
Sir John Franklin zemřel 11. června 1847 a celkové ztráty na životech v expedici k dnešnímu dni činí devět důstojníků a patnáct mužů... Vyrážíme zítra 26. června k řece Backs Fish.
Vědci se rozhodli porovnat DNA ostatků se současnými příbuznými
S citací z deníku se svěřil Douglas Stenton, antropolog a hlavní autor výzkumu. Místní obyvatelé se kromě místa úhynu také svěřili s historkami, že se námořníci uchýlili ke kanibalismu. V roce 2013 pak Stenton a jeho tým získali povolení získat objevené ostatky pro svůj výzkum. V roce 2017 pak po přezkumu a po velké výstavě Franklinovy expedice v Greenwichi vědci požádali případné příbuzné členů výpravy o darování DNA pro svůj bioarcheologický projekt. Prakticky okamžitě byli zavaleni nabídkami se vzorky.
Na výsledky výzkumu se čekalo až do nedávna, kdy se konečně podařilo provést izolaci DNA z jedné ze stoliček člena posádky. Ten byl identifikován právě jako James Fitzjames, a jeho příběh tak pomohl více pochopit průběh posledních dní celé posádky. Fitzjames je teprve druhým z celkového počtu 105 osob, které byly pozitivně identifikovány – Johna Gregoryho, inženýra na palubě lodi Erebus, identifikoval stejný tým v roce 2021 poté, co získal DNA z jeho lebky.
Výsledky experimentů poukazují na kanibalismus mezi členy posádky
Příčina konce výpravy však vzbuzuje hrůzu. Nedávné objevy totiž naznačují, že posádku zabila kombinace kurdějí, podchlazení a možná i kanibalismu poté, co opustila dvě uvízlá plavidla. Teorii o kanibalismu podpořila i antropoložka Anne Keenleysideová, která na téměř čtvrtině kostí našla stopy odpovídající řezům způsobeným člověkem. Podle těchto analýz byli tak nejméně čtyři z osmi mužů, kteří na místě zemřeli, obětmi konzumace jejich masa Fitzjamesovy kosti se k tomuto seznamu bohužel připojují také.
K dnešnímu dni se týmu Douglase Stentona podařilo získat genetické profily přibližně od 25 potomků. Možná se tedy postupem času dozvíme další mrazivé detaily o podmínkách, kterým posádka Franklinovy výpravy čelila. I dosavadní závěry jsou však natolik zdrcující, že podnítily sepsání několika knih, a dokonce i natočení filmové minisérie pojednávající o osudu této posádky.
