První pletená ponožka v dějinách patřila dítěti ze starého Egypta. Našla se na skládce
Foto: Leeds Museums and Galleries / Creative commons, CC-BY
Jsou staré ponožky a pak STARÉ ponožky. Tato pruhovaná ponožka, vyřazená ve 3. nebo 4. století, spadá do druhé kategorie. Byla vylovena ze skládky během vykopávek egyptského města Antinoupolis v letech 1913-1914. Zdá se, že tato pruhovaná prakráska zahřívala v pozdním starověku chodidlo malého dítěte.
Vykopávky byly tehdy vedeny anglickým papyrologem Johnem de Monins Johnsonem pod záštitou nadace Egypt Exploration Fund a nečekaný nález skončil ve sbírkách Britského muzea v Londýně, napsal před pěti lety Smithsonian Magazine na základě informací deníku The Guardian.
Nový výzkum odhaluje tajemství ponožky
Jak uvádí Caroline Daviesová z The Guardian, skupina vědců z Britského muzea, kteří doufají, že lépe porozumí staroegyptské výrobě oděvů a obchodním praktikám, se rozhodla analyzovat barviva v ponožkách spolu s několika dalšími textiliemi datovanými mezi 250 a 800 n. l.
Aby se vyhnuli starším technikám, které vyžadovaly invazivní přístup, využili tzv. multispektrální zobrazování, které k testování pigmentů potřebuje pouze skenovat povrch artefaktů, nikoliv jej poničit. I když některé barvy degradovaly do té míry, že nejsou viditelné pouhým okem, multispektrální zobrazování dokáže detekovat nepatrné barevné stopy pod různými vlnovými délkami světla. Představte si to jako fotoaparát, který vyfotí neviditelný inkoust.
Analýza skutečně odhalila, že ponožka obsahovala sedm odstínů vlněné příze spletené do pečlivého pruhovaného vzoru. Podle doktorky Joanne Dyerové, hlavní autorky studie, byla k vytvoření různých barevných kombinací na ponožce použita pouze tři přírodní barviva na rostlinné bázi – madder kořeny pro červenou, waadové listy pro modrou a svařované květy pro žlutou, popsala pro časopise PLOS ONE. V článku spolu s kolegy-badateli vysvětluje, že zobrazovací technika také odhalila, jak byly barvy smíchány, aby se vytvořily odstíny zelené, fialové a oranžové: V některých případech byla vlákna různých barev spřádána dohromady; v jiných procházely jednotlivé příze více barvicími lázněmi.
Taková složitost je docela působivá, vezmeme-li v úvahu, že starověká ponožka je „malá“ a „křehká“, jak říká Dyerová. Vzhledem k velikosti ponožky a orientaci se vědci domnívají, že mohla být nošena na levé noze dítěte.
Ponožka nabízí pohled nejen na módě pro mládež přibližně před 1700 lety. Analýza složení ponožky přináší mnoho vhledů do doby, ve které zahřívala drobné nožky. Období, které nazýváme egyptský pozdní starověk, bylo bohaté na historické dění. Během této epochy zažil Egypt obrovský otřes, který skončil muslimským dobytím regionu v roce 641 našeho letopočtu.
„Tyto události ovlivňují ekonomiku, obchod, přístup k materiálům, což se odráží v technickém složení toho, co lidé nosili a jak tyto předměty vyráběli," popisuje Dyerová.
Staří Egypťané používali k výrobě ponožek techniku smyčkování jednou jehlou (jehlicí), často označovanou jako nålbindning. Je pozoruhodné, že tento postup byl použit k oddělení palce od ostatních čtyř dalších prstů v ponožce – což mohlo vnuknout život dnes kontroverznímu trendu ponožek v sandálech.
Byť dnes chápeme nošení ponožek v sandálech jako módní trapas, nosily se ale takto velkou část historie, uvádí web Sockito. Objevují se již ve starověkém Egyptě, kde byly nošeny v sandálech podobných žabkám. Tehdejší ponožky byly vyráběné z výrazně barevné vlny. Jejich střih se vyznačuje oddělením palce od ostatních prstů. Ponožky v sandálech se později rozšířily díky Římské armádě, jejich legionáři je nosili v chladných oblastech. Dostaly se tak až do Británie. Dochovaly se dokonce tabulkové dopisy, v nichž legionáři žádali rodinu o zaslání teplých vlněných ponožek.
