Od Těšína po Bratislavu: Jak jsme prožívali dovolené v socialistickém Československu
Foto: photobyphotoboy / Depositphotos
3 min
V době před rokem 1989 neměli českoslovenští občané velké příležitosti rozšiřovat si obzory dnes tolik populárním cestováním po světě.
Reklama
Navštívit bylo dovolené pouze spřátelené země v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) a Varšavské smlouvy. I možná proto bývaly oblíbené zejména tuzemské pobyty, často organizované ROH. Jak vypadala taková typická dovolená českého pracujícího?
Podnikové chaty a penziony
Spousta socialistických podniků si držela vlastní ubytovací zařízení – chaty či penziony, a to na horách i u vody. Během velkých prázdnin se na nich pak rodiny zaměstnanců střídaly v trávení volných dnů. A protože jsme tehdy byli ještě Československo, spousta míst k ubytování bylo i na sousedním Slovensku.
Oblíbené bývaly hlavně Vysoké Tatry, které nabízely možnost horské turistiky. V Tatranské Lomnici se dodnes nachází autokemp Tatranec, hojně navštěvovaný turisty z různých koutů Evropy. Fungoval i za socialistické éry. Jeho výhodou bylo a stále je zejména to, že je výchozím bodem na výšlapy do Vysokých Tater, které jsou odsud, co by kamenem dohodil. Navíc je Tatranská Lomnica vybavena také železniční drahou, po níž je možné se dopravit do Starého Smokovca, turistického centra hor.
Na Slovensko k vodě
Ke slovenským sousedům se jezdilo ale také koupat. Populární byla od 60. let minulého století přehrada a rekreační oblast Zemplínska šírava nedaleko města Michalovce v Košickém kraji, a to i proto, že její okolí patří k nejteplejším oblastem na Slovensku. Někteří pamětníci si ve své mysli vybavují, jak se v srpnu v roce 1968 okolo přehrady přesunovala vojska armád Varšavské smlouvy, která nás přišla „osvobodit“. Kdo mohl, odjel tenkrát z dovolené dříve. Atmosféra tam byla totiž pochmurná. Michalovce jsou od ukrajinského Užhorodu vzdálené sotva čtyřicet kilometrů.
Do chatiček v kempu
Socialističtí pracující nedali dopustit na dovolenou pod stanem či v chatičce v některém z našich kempů. Jezdilo se hlavně do jižních Čech k některému ze zdejších rybníků a samozřejmě i k Máchovu jezeru. Zatímco dnešní návštěvníci kempů již vyžadují určitou úroveň služeb, tehdy se lidé spokojili s úsporným vybavením chatek, společnými jednoduchými sprchami a toaletami. Mnozí na svou dovolenou takto prožitou doposud vzpomínají jako o dobře prožitém volném čase, během kterého chytali ryby v rybníku, vařili na ohni nebo chodili na houby do okolních lesů a po výletech. Kempování bývalo v dřívějším Československu tradičním způsobem trávení letní dovolené. Kdo neměl svoji vlastní chatu nebo chalupu, ten jezdil do kempů.
Chataření a chalupaření
K běžném způsobu odpočinku ve volném čase patřily v Československu i práce na chatě, chalupě nebo v městské zahradnické kolonii. Co se týká chat, bývaly velmi často bez vybavení elektrickým proudem nebo vodovodem. Modernizace se jich dotkla až později, s příchodem 80. let minulého století. Dnešní generace Husákových dětí by mohla vzpomínat na to, jak své dětství na takových chatách trávila, když si večer museli svítit petrolejkou a na záchod chodili do kadibudky. Vzpomínky by to ale byly veskrze veselé, protože nikomu na tom nepřišlo nic zvláštního. Dnes jsou již lidé rozmazlenější a vyžadují vyšší komfort i na chatách.
