Majitelé solárních panelů jsou nemile překvapeni. Někdy musejí platit za přebytky
Foto: Pexels
5 min
Mělo to být jednoduché. Panel na střechu, úspora na účtech, zelená budoucnost. Jenže pak přišly jarní víkendy, kdy se cena elektřiny propadla pod nulu. A najednou lidé zjistili, že za to, co jejich střecha vyrobí, musí platit.
Reklama
Neděle dopoledne, duben 2025. Slunce praží na střechu rodinného domu v Brně. Fotovoltaické panely pracují naplno, vyrábějí kilowatthodinu za kilowatthodinou. Majitel si v klidu vaří kávu a netuší, že právě teď mu na účtu ubývají peníze.
Ne kvůli spotřebě. Kvůli výrobě.
Tohle není sci-fi scénář. Je to realita tisíců českých domácností, které vsadily na solární energii a teď se učí novým pravidlům hry. Pravidlům, která nikdo nečekal.
Když cena klesne pod nulu
Jádro problému tkví v něčem, co před pár lety nikdo nepředpokládal: záporné ceny elektřiny.
Slunečné jarní víkendy. Miliony panelů po celé Evropě chrlí energii do sítě. Továrny stojí, kanceláře prázdné, spotřeba minimální. Nabídka převyšuje poptávku tak dramaticky, že cena silové elektřiny na burze klesá hluboko pod nulu. Někdy až k minus 500 eur za megawatthodinu.
A tady nastává past. Kdo v tu chvíli posílá elektřinu do sítě, nejen že za ni nedostane zaplaceno – musí sám zaplatit za to, že ji někdo odebere.
Situaci ještě zkomplikoval přechod na 15minutové intervaly zúčtování. Ceny se teď mění 96krát denně. Pro systém bez inteligentního řízení to znamená ruletu, kde sázíte vlastní peníze.
Dva majitelé, jedna neděle, rozdílný účet
Představme si konkrétní situaci. Jarní neděle mezi jedenáctou a třetí odpoledne. Na burze panuje záporná cena minus 2 koruny za kilowatthodinu.
Domácnost s fotovoltaikou o výkonu 10 kWp vyrobí za ty čtyři hodiny 32 kWh. Sama spotřebuje jen 2 kWh. Zbývá 30 kWh přebytků.
První majitel má systém bez řízení. Nechá vše běžet. Všech 30 kWh odejde do sítě. Výsledek? Zaplatí dodavateli 60 korun. Za vlastní elektřinu.
Druhý majitel má chytré řízení. Systém detekuje zápornou cenu a okamžitě zablokuje přetoky. Přebytky přesměruje do domácí baterie a na nabití elektromobilu. Výsledek? Neplatí nic. A energii využije večer, kdy je elektřina ze sítě drahá.
Rozdíl? Technologie za pár tisíc korun a trochu plánování.
Konec éry virtuálních baterií
Další ránu zasadily změny u virtuálních baterií – služby, kde dodavatel účetně „uložil“ vaše přebytky a vrátil vám je později.
E.ON v roce 2026 vypověděl staré smlouvy a zavedl produkt VB 2.0 s limitem 4 MWh ročně. Nebo verzi VB+, kde ale distributor získává právo dálkově ovládat vaši domácí baterii.
ČEZ transformoval službu na produkt Elektřina pro soláry s pevně stanoveným výkupním kreditem. Žádná flexibilita, žádné individuální podmínky.
Dotace vyschly, firmy krachují
Program Nová zelená úsporám omezil přímé dotace a přešel na bezúročné úvěry. Výsledek? Pokles poptávky po nových instalacích v domácnostech o zhruba 30 procent.
Trh navíc zasáhly vlny insolvencí. V letech 2024 a 2025 zkrachovaly desítky solárních firem: S-Power Energies, Woltair, Solek, Nanosun, GoldenSun, dříve Energetický Holding Malina.
Tisíce zákazníků zůstaly bez servisu. Nedokončené instalace. Nevyřízené reklamace. Záruky, které už nikdo neplní.
Sdílení přes EDC: Naděje s hvězdičkou
V srpnu 2024 spustilo Elektroenergetické datové centrum (EDC) systém sdílení elektřiny mezi odběrnými místy. V roce 2026 se možnosti rozšířily – zrušilo se územní omezení, zavedla se pětikolová metoda sdílení pro skupiny do sta odběrných míst.
Teoreticky skvělé. Přebytky z chalupy pošlete do městského bytu. Energie zůstane ve vaší rodině.
Praxe? Složitější.
Podle uživatelů na diskusních fórech: „Myšlenka je super, ale lidi si neuvědomují, že to není zadarmo. Pořád platíte distribuci. A ta elektřina se musí spotřebovat přesně v tu čtvrthodinu, kdy se vyrobí. Když na chalupě svítí slunce a já nejsem doma, z toho sdílení nemám vůbec nic.“
Nová pravidla hry
Eduard Michna, technický ředitel společnosti PV SERVICE PLUS, situaci shrnuje jasně: „Samotná FVE už dnes nestačí. Pokud firma nemá systém pro řízení výroby, baterie a plán využití přebytků, může se stát, že vyrobená energie nepřinese očekávané úspory, a dokonce může generovat dodatečné náklady.“
Česká fotovoltaika vstoupila do nové éry. Éry aktivního hospodaření s energií.
Panel na střeše už není vstupenka k levnému proudu. Je to výrobní zařízení, které vyžaduje řízení, plánování a technologickou inteligenci.
Ti, kdo to pochopili včas, dnes šetří. Ti, kdo spoléhali na to, že slunce bude svítit a peníze přibývat samy, platí účty za vlastní výrobu.
A učí se, že v energetice 21. století není nic zadarmo. Ani sluneční svit.
