V červnu tohoto roku uplyne 83 let od vypálení osady Ležáky
Foto: Harold / Creative commons, CC-BY-SA
3 min
Nedaleko obce Miřetice na Chrudimsku se nachází pietní místo Ležáky. Zatímco o Lidicích jsme se dozvídali už ze školních učebnic, o Ležácích se mluvilo méně. Osud této vesnice a lidí v ní přitom dojímá stejně.
Reklama
Pouze devět budov, ale mnoho lidských životů
Ležáky byly osadou, která netvořila správní či ekonomický celek, obyvatelé spíše spolupracovali s okolními obcemi. Osada se rozprostírala v údolí mezi kopci. Muži z Ležáků se živili prací v okolních lomech. Ležácké ženy odnášely k prodeji do Skutče či Chrasti své výšivky. Muži i ženy pomáhaly v období žní také okolním sedlákům. V Ležácích bylo pouze devět budov, které bylo seskupeno okolo mlýna na říčce Ležák, kde žilo 54 osob.
Úkryt parašutistů
Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha zavládl teror, který v zemi rozpoutal brutální vlnu msty. Ležáky sloužily jako úkryt parašutistů skupiny SILVER A s radiostanicí Libuše vyslané z Londýna. Telegrafista Jiří Potůček se usadil právě v ležáckém mlýně. Ukrývali se tu a přespávali i další parašutisté. Šlo o Josefa Valčíka a Alfréda Bartoše.
Karel Čurda byl aktivním vojákem a parašutistou, který se vrátil do okupované vlasti, aby tak bojoval proti nacismu. Nevydržel však tlak a svou výpovědí gestapu pomohl rozbít síť spolupracovníků operace Antrhropoid. Gestapo díky tomu odhalilo parašutisty v Ležácích a rozhodli se zlikvidovat celou osadu.
Přežily jen dvě malé dívky
Vyhlazení Ležáků bylo odvetou Němců. Dne 10. června nacisté vyhladili Lidice na Kladensku. O dva týdny později, 24. června osadu Ležáky. Osadu vykradli, vypálili a srovnali se zemí. V době heydrichiády bylo na Zámečku v Pardubicích popraviště. Tam nacisté převezli 33 zatčených osob z Ležáků, kde byli všichni dospělí zastřeleni. Do vyhlazovacího tábora v Chelmnu zase poslali 11 ležáckých dětí. Tam zemřeli v plynové komoře společně s dětmi z Lidic. Celou příšernou událost přežily pouze dvě malé sestry, Marie a Jarmila Šťulíkovy, které byly poslány na poněmčení.
Jsem poslední žijící z Ležáků. Narodila jsem se tady ve mlýně. Bylo tu vidět na všechny domky, stromy tu tehdy nebyly. Tady se všichni znali a lidi si pomáhali, byli skoro jako jedna rodina,
vzpomínala pro proglas Jarmila Doležalová, jedna z holčiček, která tehdy tragédii přežila.
Založili nakladatelství, aby se nezapomnělo
Jarmila Doležalová společně se svojí dcerou Jarmilou Doležalovou mladší působí v rodinném nakladatelství RONADO. To započalo svoji činnost v roce 2007 a staví právě na Jarmile Doležalové mladší, která se stala badatelkou a na Štěpánu Doležalovi, češtináři, výtvarníkovi a hudebníkovi. Cílem nakladatelství je nést odkaz Ležáků.
Dnes na tomto místě stojí drobné památníčky. Ty označují popisná čísla domů a také rodinu, která tam žila. V budově památníku je dnes možné zhlédnout dokument o Ležácích, repliku vysílačky i fotografie zavražděných obyvatel a snímky domů.
Každoročně se zde koná pietní setkání, které se skládá z ranní mše, kladení věnců k pomníku, zazní zde hymna a jsou zde vzpomenuta jména zavražděných ležáckých obyvatel.
V červnu tohoto roku uplyne 83 let od vypálení osady Ležáky. Jedná se o tragédii, která nesmí být zapomenuta.
