Kofola a obložené chlebíčky: Ikonické pochoutky z dob socialistického Československa máme rádi i dnes
Foto: Mattsjc / Creative commons, CC-BY
3 min
I když obložený chlebíček prodávalo už vyhlášené lahůdkářství Jana Paukerta za 1. republiky, za socialismu nesměl chybět na žádné schůzi ani oslavě. Odpovědí na západní Coca-Colu byla zase česká Kofola. Ikonická svačinka tak bylo na světě.
Reklama
Obložený chlebíček za socialismu
Sortiment sice nebyl tak široký jako je v některých provozovnách dnes, ale byly levné a prodávaly se na řadě míst. Vedle klasických lahůdkářství také v některých cukrárnách, takzvaných automatech, jako byla třeba pražská Koruna, v bufetech i v některých restauracích. Dost často byly i na pultech s lahůdkami v samoobsluhách, ale tam člověk vždy musel vědět, kde prodávají čerstvé a kde vám v klidu prodají i něco oschlého a nechutného, co se neprodalo den předem.
Šunkový a debrecínkový byl s bramborovým salátem, uherákový na másle. Vždy ale byly krásně dekorované a na pohled vypadaly velmi lákavě. Když si je lidé sami dělali doma třeba na Silvestra a různé rodinné oslavy, mnozí se snažili napodobovat vzhled těch profesionálních třeba skládáním salámu do kytiček nebo řezem okurky a papriky.
Na jejich podobu i velikost existovaly československé normy, takže stejný chlebíček jste si mohli dopřát po celé republice. Ale i tehdy existovaly obchody s lahůdkami, které měly sortiment širší. Jedním z nich byly například lahůdky na Zlatém kříži v Praze, kde bylo k dostání více druhů. Mohli jste si tak koupit třeba chlebíček sardelový, s ruským vejcem, očkem, kaviárem, ale také švédský. Kdo by čekal něco rybího, bude zklamán, švédského na něm nebylo nic. Kombinoval bramborový salát, šunku, vejce, sýr, máslo a na ozdobu byla i nedostatková petrželka.
Historie kofoly
V roce 1957 dospělo vedení socialistického Československa k názoru, že je třeba vytvořit vlastní kolový nápoj, který by konkuroval západní Coca-Cole a Pepsi Cole. Vývoj trval dva roky a vznikla dodnes vyráběná Kofola. Jejím základem je sirup, ze čtrnácti bylinných a ovocných látek doplněných o kofein. Kofola se začala prodávat v roce 1960 a její popularita rostla tak rychle, že brzy domácí bylinky nestačily a musely se začít dovážet i zahraničí.
Kofola byla k dostání v obchodech s potravinami, ale také v restauracích. Když šel tatínek na pivo do hospody a měl s sebou děti, koupil jim právě Kofolu. Byla oblíbená a ve srovnání s později licenčně vyráběnou Coca-Colou výrazně levnější.
Obložené chlebíčky a Kofola spolu ladily
Dát si Kofolu a chlebíček? Proč ne třeba cestou ze školy na spravení chuti po univerzální hnědé omáčce ve školní jídelně (kdo nezažil, nepochopí). Často se tato kombinace objevovala také na nejrůznějších schůzích, které musel absolvovat každý dospělý v práci i jinde. Obvyklá dávka byly dva chlebíčky a k tomu jedna Kofola. Obojí se prodává dodnes, i když chlebíčků se vyrábí daleko více druhů a Kofola má také řadu variant, včetně limitovaných. A navíc – jaké by to byly Vánoce bez notoricky známé reklamy na Kofolu s divočákem? Tak ať vám obojí chutná i dál.
