Žádné riziko pro zákazníka: Prošlé maso v obchodech nekompromisně končí v kafilérii
Foto: REPORT / Shutterstock
3 min
Kamarád řezník mi jednou řekl větu, na kterou nejde nemyslet. Co se děje s prošlým masem v supermarketech, není žádná divoká konspirace, ale systém přísných pravidel. Přesto jsem o tom, co mi popsal, ještě dlouho přemýšlela a vlastně jsem nepochopila politiku obchodníků.
Reklama
Co se děje s prošlým masem: pravda, která není černobílá
Seděli jsme se sousedem u kafé a řeč přišla na maso. Nic zvláštního. Až do chvíle, kdy mi soused, který dělá řezníka, řekl:
To, co si lidi myslí, a to, co se skutečně děje, jsou dvě úplně jiné věci.
Nešlo o žádné šokující „tajné praktiky“, o kterých se často mluví. Spíš o realitu, která je mnohem méně dramatická, ale přitom možná ještě víc znepokojivá. Protože ukazuje, jak přísně musí celý systém fungovat, aby vůbec mohl existovat. A možná stejně jako já, nepochopíte velké reklamní slogany, kterými se obchody prezentují a následné velmi malé slevy, kterými se snaží maso před datem spotřeby prodat.
Co říká zákon: žádné kompromisy
Oficiálně je situace jasná. Jakmile maso překročí datum spotřeby, nesmí se prodávat ani nijak vracet zpět do oběhu. Musí být zlikvidováno podle přesně daných pravidel.
Nejčastěji končí v kafilériích nebo bioplynových stanicích, kde se dále zpracuje například na technické produkty nebo energii.
Navíc každý krok podléhá evidenci. Obchod musí přesně doložit, co se s konkrétní šarží stalo, jinak riskuje vysoké pokuty. Hygienické normy jsou v rámci Evropské unie nastavené velmi přísně a manipulace s masem je detailně registrovat.
Realita supermarketů: snaha nevyhodit ani kilo není velká
Jenže tím příběh nekončí. Supermarkety totiž logicky nechtějí maso vyhazovat. Ne kvůli zákazníkům, ale kvůli ztrátám.
Proto přichází na řadu strategie, které možná znáte:
- slevy těsně před koncem trvanlivosti
- přesun do „výprodejových“ regálů
- snaha prodat zboží ještě v poslední den
Jenže slevy 20 %, které běžně obchod nabízí, jsou pro spotřebitele neatraktivní. Neprodaný sortiment masa se totiž týká hlavně toho nejdražšího sortimentu, a tak sleva třeba 50 nebo 75 % by určitě nakupující motivovala k nákupu mnohem více. Jenže takovou slevu nepotkáte, a tak nakonec všechna práce, která je za tím, než se maso dostane na pulty, vyjde vniveč, zvířata zemřou zbytečně.
Jakmile datum skutečně vyprší, maso už se podle pravidel nesmí dostat k zákazníkovi.
A kde vznikají mýty?
Právě tady začínají vznikat příběhy, které kolují mezi lidmi. Přelepování etiket, „vracení masa zpět do oběhu“ nebo jiné praktiky. Lidem se totiž nechce věřit, že se v době, kde udržitelnost a podobné životní styly nabírají na síle, obchody raději neprodají, než aby zvolily pro své zákazníky velké slevy a vydělali alespoň zlomek investic.
Soused dodal, že v minulosti se podobné případy objevily. Ale jde o porušení pravidel, ne o standardní praxi. A právě proto jsou dnes kontroly mnohem přísnější než dřív.
Dneska si to nikdo nelajzne ve velkým. Ty pokuty by ho zlikvidovaly.
Co mě šokovalo nejvíc
Paradoxně ne zkažené maso na pultech, ale objem odpadu.
Maso je extrémně citlivá surovina. Stačí pár dní, špatná teplota nebo drobné porušení norem řetězce a musí pryč. A to znamená jediné – obrovské množství masa, které nikdy nikdo nesní.
Z pohledu hygieny je to správně. Z pohledu člověka trochu děsivé.
