Co je vikingský meč? Nálezy z vikingských hrobek ukazují precizní práci zbrojířů
Foto: viciarg ᚨ / Creative commons, CC-BY, https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/legalcode.cs
4 min
Jednou z největších hrozeb pro středověkou Evropu představovali nelítostní bojovníci a dobyvatelé z řad Vikingů. Čím byli nejčastěji vyzbrojeni a jak se ke svým zbraním chovali?
Reklama
Vikingové dodnes vyvolávají v řadě historiků oprávněné obavy. Právoplatně se totiž řadí mezi nejvýznamnější pohromy raně středověké Evropy. Už jen pomyšlení na vikingský meč, jehož čepel se při pohybu vzduchem nebezpečně blyští, přiřazuje Vikingům představu neohrožených válečníků, kteří přepadají a drancují vesnice a zanechávají za sebou pouze chaos. Z dochovaných nálezů lze usuzovat, že je jen málo věcí, které jsou pro tento bojovný národ více ikonické než jejich meče.
Meč byl ve středověku symbolem moci a prestiže. Pro Seveřany to pak platilo obzvlášť. Jak ale jednoznačně rozeznat vikingský meč od klasických sečných zbraní tehdejší doby? Většina mečů nalezených archeology na území Británie a Irska byla nalezena v hrobech, kde byly pohřbeny se svými majiteli. Tyto vikingské meče jsou obvykle špičkovými mistrovskými díly, na nichž je znát vysoká kvalita zpracování i provedení. Zbraně tohoto typu symbolizovaly vysoké postavení pouhé hrstky elitních mužů, kteří si mohli dovolit takové meče vlastnit a následně také vzít s sebou do hrobu. Nezřídka se pak stávalo, že si vikingští válečníci nechali výměnou za válečnou trofej vyrobit speciální meč doprovázející se na jejich poslední cestu.
Meče sloužily jako rodinné dědictví
Vikingské meče se řadily mezi velmi prestižní zbraně a většina severských bojovníků si je nemohla dovolit. Ty nejlepší z nich pak byly vysoce ceněny a často se dědily z generace na generaci. Vyvstává pak otázka, jaké zbraně označovat za vikingské meče. Díky archeologickým nálezům totiž dnes již víme, že meče nalezené v hrobkách Vikingů byly mnohdy na míle vzdáleny od nejbližší bitvy, a dalo by se tak polemizovat o tom, zda-li za vikingské meče raději neoznačovat jejich typické zbraně pro každodenní použití v boji.
Kategorizace vikingských mečů není jednoduchá ani jednoznačná
Abychom pochopili, co se považuje za skutečný severský meč, je důležité nejprve obecně kategorizovat dosud nalezené vikingské meče. V průběhu let bylo učiněno mnoho pokusů, přičemž za nejvlivnější je považován ten norského archeologa Janse Petersena z roku 1919. Kniha byla natolik vlivná, že se používá dodnes, ale není bez chyb – kategorizuje například meče pouze na základě typu rukojeti, přičemž se prakticky vůbec nevěnuje čepelím, které jsou pro správné zařazení neméně klíčové.
Tajuplné jméno Ulfberth
Mnoho mečů nalezených v oblasti Rýna na sobě neslo slovo Ulfberth. Dnes se tomuto termínu přisuzuje s největší pravděpodobností jméno tehdejšího mistra mečíře. Zajímavostí je, že výroba těchto mečů probíhala zhruba dvě staletí. Je tak možné, že Ulfberthova dílna používala jeho jméno i po jeho smrti, a stala se tak jakousi pečetí vysoké kvality těchto zbraní. Tyto vikingské meče se staly pro krále Západofranské říše Karla II. Holého takovým problémem, že kompletně zakázal prodej zbraní Vikingům.
Co dělá vikingský meč vikingským?
Obecně platí, že definice vikingského meče závisí na konkrétním úhlu pohledu. Omezit definici na meče vyrobené ve Skandinávii mezi devátým a jedenáctým stoletím našeho letopočtu by bylo pošetilé, stejně tak jako limitovat tuto katalogizaci pouze na meče skandinávského stylu. Tím by byly z výčtu vyřazeny mnohé nejslavnější vikingské meče, které byly dosud nalezeny.
To, co odlišovalo vikingský meč v éře Vikingů, nebyl jeho design nebo původ, ale spíše jeho historie a jeho použití jako symbolu. Meče se často stávaly cenným majetkem předávaným z otce na syna. Mohly být také darovány vysoce postaveným osobám, aby si s nimi dotyčný udržel dobré vztahy.
Ve finále tak nezáleželo na tom, odkud meč pochází ani na jeho samotném vzhledu. Důležitý byl pro Vikingy zejména jeho význam. I v dnešní době tak zůstává otázka přesné definice vikingského meče otevřená, v kontextu postupného nahlížení hlouběji do severské kultury je však možná i poněkud zbytečná.
