Inuité jedli ryby syrové, skoro nikdy je tepelně nezpracovávali. Důvody pro syrovou stravu byly vlastně pochopitelné
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
Domorodí obyvatelé obývající arktické regiony nejsevernější části Ameriky se nazývají Inuité. Typickými jsou pro ně nejenom tradiční příbytky z ledových kvádrů zvané iglú, ale také lov, při kterém se nebojí zabít ani velrybu.
Reklama
Domorodci přizpůsobující se počasí
V dnešní době žijí tito američtí obyvatelé hovořící inuitsko-aleutskými jazyky podobný život jako klasičtí smrtelníci. Vesnice a menší města se skládají z domů, které disponují nejenom elektřinou. Vybaveny jsou i moderními spotřebiči a věcmi denní spotřeby. V minulosti tomu tak ale nebylo. O komfortním ubytování se jim dříve mohlo jenom zdát.
Podle toho, jaké bylo zrovna počasí, vypadaly i jejich příbytky. V létě trávili noci především ve stanech z kůže zvířat, která sami ulovili. V zimě zase ve sněhovém iglú. Inuité ale zvládají postavit také obydlí ze dřeva a drnů. Takovéto příbytky jsou částečně vykopávány do země. Tyto polopodzemní domy byly vyhlubovány především kvůli snadnému udržení tepla.
Správný jídelníček jim pomáhal přežít v mrazivém počasí
Co se týče potravy, vše záviselo na loveckých dovednostech. Inuité jedli to, co zrovna měli po ruce. Přesto si ale vybírali ty nejlepší pochoutky. A to především ze živočišné říše. V lovu byli dokonce tak zdatní, že dokázali ulovit cokoliv, co se v blízkosti jejich obydlí objevilo. V dřívějších dobách si tito Eskymáci velmi zakládali na tom, jak bude vypadat jejich strava. Její pestrost a složení řešili především kvůli svému zdraví. Protože žili spíše kočovným a částečně také osamoceným životem, potravu nejčastěji získávali díky lovu.
Kunik: Eskymácké polibky Inuitů nejsou ve skutečnosti romantická gesta. A už vůbec ne mezi dospělými
Inuité nikdy nezapomněli zvířata uctít
Inuité rádi loví a následně konzumují jakékoliv zvíře. Nikdy ale nezapomínají na to, že i zvířata mají duši. Po každém zabití je tak čekal rituál doprovázený zpěvem písní. Maso je pro ně jednou z nejdůležitějších surovin. Syrové a často i zmrzlé maso konzumují zejména proto, že předpokládají, že dokáže posílit jejich tělo a udržet je v teple. Maso považují za surovinu, díky které jsou i během chladného počasí stále zdraví.
Jídelní stůl plný masa a dalších pochoutek
Na jídelním stole Inuitů ulovené maso hraje hlavní roli. Nejčastěji se podávají mořští savci. Mezi ně patří tuleň, mrož či velryba. Právě velryba je zvířetem, které dokáže uživit inuitskou komunitu po celý rok. Obrovské velryby grónské či velryby belugy mají dostatek masa, tuku i kůže.
Ke konzumaci si ale Inuité nejčastěji vybírají jiné zvíře, a sice tuleně. Druh tuleně souvisí s obdobím, ve kterém jsou tuleni loveni. Pouze v létě lze lovit například tuleně grónského. Naopak kroužkový tuleň se dá lovit celý rok.
Z ulovených zvířat dokázali využít prakticky vše
Inuité se snaží z ulovených zvířat zužitkovat opravdu vše. Pijí například tulení krev. Ta je považována za důkaz síly a zdraví. Tulení krev dokáže dokonale posílit lidskou krev, a tak si bez ní Inuité již nedokážou svůj jídelníček představit. Nejedná se ale pouze o posílení těla, ale také ducha. Inuité věřili, že kombinací lidské a zvířecí krve je energie dodána také duši člověka.
Kromě krve, masa a kůže si Inuité pochutnávali také na vnitřnostech, morku a tuku. Mimo obrovských ryb se jedli i ryby menší. Svou roli ve skladbě jídelníčku měla také ptačí vejce. Protože v dřívějších dobách Inuité jedli opravdu vše, co mělo živiny, pravidelně konzumovali také rostlinnou potravu. Mezi bobule patřily ostružníky, klikvy nebo brusinky.
Lovení Inuité vyměnili za jídlo z obchodů
V dnešní době většina mladých Inuitů již oproti starším generacím neumí lovit vůbec, nebo pouze velmi základně. To je způsobeno i vysokými náklady na lovecké vybavení. Lovci potřebují nejenom pušky, ale také sáně, sněžné skútry, benzín, olej a mnohé další. Nezbývá jim tak nic jiného než konzumovat jídlo, které dostávají z jihu.
