Archeologové objevili první hmotný důkaz o existenci Babylonské věže
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Biblická věž v Babylonu je legendární stavbou, která je dodnes opředena mnoha tajemstvími. Postupně se však daří je odhalovat, a zjišťovat tak o tomto místě nové a nové informace.
Asi každý jako malý slýchával příběh o Babylonské věži a legendou, která se s ní pojí. Tento příběh je totiž navíc zachycen také v Bibli, konkrétně v knize Genesis. Podle pověsti se starověcí Babylóňané chtěli navždy zapsat do historie lidstva tím, že postavili obrovské město a věž s vrcholem až v nebesích. Chtěli tak získat božskou slávu, která bude sahat všude, kam až oko dohlédne. Bohužel si však včas neuvědomili následky svých činů a rozhodnutí. Do stavby tak zasáhl sám Bůh, který dílo přerušil tím, že dělníkům popletl jazyk tak, že už si navzájem nerozuměli. Město tak nebylo nikdy dokončeno a babylonský lid byl rozptýlen po celém světě.
Sama Babylonská říše patřila v době svého rozkvětu mezi vrchol tehdejší civilizace. Vzhledem k tomu, že hlavním městem této oblasti bylo po mnoho staletí město Babylon, vžil se termín Babylónie pro označení celé kultury, která se v této oblasti rozvíjela od doby jejího prvního osídlení, tedy asi 4000 let př. n. l. Předtím, než se Babylón dostal do politického povědomí (cca 1850 př. n. l.), byla však oblast rozdělena na dvě země: Sumer na jihovýchodě a Akkad na severozápadě.
Dějiny Sumeru a Akkadu jsou dějinami neustálých válek. Sumerské městské státy mezi sebou bojovaly o kontrolu nad oblastí a činily ji zranitelnou vůči invazi z Akkadu a od svého východního souseda, Elamu. Navzdory řadě politických krizí, které poznamenaly jejich historii, však Sumer a Akkad rozvinuly bohaté kultury. Sumerové se zasloužili o vznik prvního klínového písma, prvních známých zákoníků, rozvoj městského státu, vynález hrnčířského kruhu, plachetnice a pluhu a vytvoření literárních, hudebních a architektonických forem, které ovlivnily celou západní civilizaci.
Vrchol babylonské kultury pak nastal až na samotném konci období rozkvětu této civilizace, kdy se k moci dostal Nabukadnezar II. (605-562 př. n. l.). Ten si podmanil Sýrii a Palestinu; do povědomí se tak dostal spíše kvůli svým nechvalným činům – zničení Judska a Jeruzaléma v roce 587 př. n. l. a následnému babylonskému zajetí Židů. Na druhou stranu také oživil Babylon, vybudoval podivuhodné visuté zahrady a obnovil Mardukův chrám a k němu patřící zikkurat – ten mohl být základem právě Babylonské věže. Poté však byla Babylonie dobyta Peršany, přičemž poslední světlo slávy si tato říše užila za vlády Alexandra Velikého, po jehož smrti se definitivně rozpadla.
Ať už je poselství příběhu o Babylonské věži jakkoli důležité, zajímá dnešní společnost zejména to, kolik je na něm pravdy. Uvažuje se, že mýtus mohl být inspirován babylonským věžovým chrámem severně od Mardukova chrámu, který se v babylonštině nazýval Bab-ilu.
Archeologové nedávno objevili první hmotný důkaz o existenci Babylonské věže – starověkou tabulku datovanou do 6. století př. n. l. Na desce je vyobrazena samotná věž a tehdejší vládce Mezopotámie, král Nabukadnezar II. Pamětní deska byla nalezena téměř před 100 lety, ale teprve nyní ji vědci začali zkoumat. Nález se tak stal klíčovým důkazem existence věže, která podle biblické historie způsobila vznik různých jazyků na zemi.
Vědci předpokládají, že biblická věž se začala stavět poblíž Nabopolassaru za vlády krále Hammurala. Stavba však byla dokončena až o 43 let později, právě za vlády Nabukadnezara II. Podle výsledků průzkumů se obsah starověké tabulky do značné míry shoduje s biblickým příběhem. V této souvislosti tak vyvstává otázka – pokud věž skutečně existovala, nakolik je pravdivý příběh o Božím hněvu, který lidi připravil o společný jazyk?
